Státní správa otevírá zlodějům dveře bytů

Nedávno jsme na tomto blogu upozorňovali na podceňovaný leč velmi závažný problém spočívající v tom, že občané nemají reálnou možnost odlišit pravé policisty od falešných. Stát tedy činí občany bezbranné vůči podvodníkům, když striktně požaduje, aby jeho úředníky respektovali a podřizovali se jim (a stanoví drakonické tresty za porušení tohoto požadavku).

Je jasné, že vybavit orgány veřejné moci papírem s razítkem nebo zalaminovanou průkazkou je naprosto bezcenné. Stejně tak bezcenný je běžný odznak, jaký si můžete vytisknout na nejbližší 3D tiskárně nebo objednat v nejbližší zámečnické dílně. Ostatně, z toho, že lidé vesměs nepožadují jejich předkládání, je vidět, že jim příliš nevěří.

Aby označení orgánů veřejné moci fungovalo, je zapotřebí:

• Aby průkazka či odznak obsahovaly takový ochranný prvek, který fakticky nemůže být napodoben nebo alespoň je to velice náročné a drahé.
• Aby občané dokázali snadno rozpoznat pravost. Malůvka inkoustem s měnícími se barvami moc nepomáhá, protože takových malůvek existuje spousta. Nepomáhá ani leský proužek se znakem České republiky, protože občan stejně neví, jaký vizuální efekt má hledat.
• Aby stát monitoroval pokusy o padělání a v případě rostoucího rizika, že padělatelé dokážou ochranné prvky hodnověrně napodobit, je rychle vyměnil.

To jsme připomínali v souvislosti s falešnými policisty, kteří zatím „jen“ odváží zboží a peníze, ale je představitelné, že by si někoho mohli odvést s sebou.

Varovali jsme tehdy, že to policií neskončí. A ejhle, články v tisku informují o tom, že se objevili falešní inspektoři kotlů. Od ledna letošního roku totiž platí povinnost vpustit do svého domu inspekci, která kontroluje nastavení kotle na pevná paliva. Pokud občan neotevře dveře, hrozí mu pokuta až 50 tisíc korun. Pro zloděje, kteří se chtějí dostat do bytů, není nic snadnějšího, než prohlašovat se za takového kontrolora.

Už se stalo, že podvodník se ohlásil předem, nedůvěřivá paní zavolala na úřad a vyptala se, zda k ní opravdu poslali kontrolu. Jenže kolik lidí ví, který úřad takové kontrolory vysílá? A co když takový člověk zazvoní u dveří a domáhá se okamžitého vstupu? Má občan zabouchnout a riskovat pokutu ve výši dvou průměrných měsíčních platů?

Opět máme tu stejný problém. Stát se dopouští hrubého zanedbání, veškerá rizika a náklady jsou přeneseny na občana. A přitom by bylo řešení tak jednoduché. Vybavit veškeré orgány veřejné moci jednotnou průkazku, umístit na ni velmi silné ochranné prvky a informovat lidi, jak rozliší pravé od falešného.