Proč může Optaglio nabízet „přijmeme každého zajímavého kandidáta“

To je červená věta, která svítí na konci náborových inzerátů společnosti Optaglio. Tohle není jeden z těch konkurzů, kdy postaví pro sobě několik kandidátů, takže sebelepší uchazeč musí čekat, zda se neobjeví někdo s ještě lepším životopisem. Ve společnosti Optaglio se nesoutěží proti ostatním. Tady se jen firma potřebuje přesvědčit, že to je člověk šikovný, chytrý, kreativní, a že dobře rozumí svému oboru.

Ono je to vlastně logické. Vzít do firmy člověka s velkým potenciálem, platit ho odpovídajícím způsobem a potom mu přidělit pozici, kde využije jenom část svých schopností, to nedává smysl. Nabízí se spíš otázka, proč stejně jako Optaglio nepostupují všichni nebo skoro všichni.

U korporací je tomu tak proto, že velká organizace si nemůže dovolit riziko, že upadne do zmatků a svévole. Pokud by byl větší počet míst vytvářen na míru, jak by se zajistilo, že popisy práce se budou vzájemně dobře doplňovat? Jak by byly sledovány a vynucovány korportání standardy? Bylo by možné zamezit protekci a rozptýlit podezření, že pro někoho byla vytvořena příliš snadná a příliš dobře placená práce? I kdyby to bylo podezření neoprávněné, může otrávit atmosféru.

Malá firma potřebnou flexibilitu má. Jenže zpravidla je tomu zároveň tak, že činnost je stabilizovaná a zdrojů je tak akorát. Vzít na palubu nového kolegu, dát mu zajímavý plat a potom teprve hledat rozvojovou příležitost, to si může dovolit opravdu málokdo.

Takže nabírání šikovných lidí, aniž by se jednalo o obsazování konkrétních pozic, to odkazuje spíš někam ke knižním příběhům, kdy hrdina svým talentem zaujme Billa Gatese.

Ještě je to ale Optaglio. Malá firma, kapitálově silná, s neuvěřitelným množstvím nových příležitostí. Technologická jednička v oboru (nebo aspoň součást velmi úzké špičky) se slušnou reputací na rychle rostoucích trzích. To jsou ty situace, kdy cokoliv zasadíte, to vyroste, a do čehokoliv napřete úsilí, bude z toho něco zajímavého a ziskového. V takové situaci je možné napsat do inzerátu „přijmeme každého zajímavého kandidáta.“

Pro firmu je to příležitost získat hodně zajímavé lidi. Pro každého z nich je to naopak příležitost vybudovat si kus světa, ve kterém se bude cítit komfortně a rozvíje to nejlepší, co v něm je.

Přečtěte si také:

Proč Optaglio nevypisuje konkurzy na konkrétní pozice

Možná to taky znáte. Firma se snaží obsadit konkrétní pozici, sestaví profil kandidáta, a začne hledat. Když investuje do hledání dostatečné prostředky, najde jich i několik. To pak přijde líto, že je možné vzít jen jednoho, ale co se dá dělat. Prozíravější HR oddělení si schová životopis. Jenže než se objeví nová vhodná pozice, kandidát už má zpravidla jinou práci.

Nejde jen o frustraci personalistek. Popsaný způsob obsazování pozic je příznakem toho, že zaměstnanec je svým způsobem jen kolečkem ve velkém mechanismu. Je tlačen do předem definované pozice s předem definovaným popisem práce. Když umí něco navíc, měl by to co nejrychleji zapomenout. Když v něčem není silný, půjde mu práce hůř, ale jiné vymezení role zpravidla nepřipadá v úvahu. Možná si nepřipadá úplně nejkomfortněji a osobnímu rozvoji to příliš nesvědčí, ale dá se s tím žít.

Úplně se ztratilo, že by to mohlo být také obráceně. Do firmy přijde člověk s určitým potenciálem. Někdo se zamyslí a přidělí mu náplň práce, která tomu odpovídá. Po pár týdnech zhodnotí a doladí. V malých firmách se tomu tak nemusí říkat, ale fakticky se to děje. Ve velké nadnárodní společnosti je to pochopitelně možné jen výjimečně, a pokud někdo to štěstí má, je podezírán z protekce. Je to logické – procesy musí fungovat uniformně a pozice být definovány, jinak hrozí chaos.

Což je jedním z důvodů, proč  jsou v malých firmách zaměstnanci o tolik spokojenější (za předpokladu stejného platu a možností růstu a za předpokladu, že si osobně sednou v kolektivu). Problém vlastně bývá v těch možnostech. Ne každý je optaglio, aby podnikal na globálních trzích a byl technologicky k té nejužší špičce.

Proč Optaglio preferuje zaměstnance bez korporátní zkušenosti

„Hledáme talenty… nejlépe bez zkušenosti z velkých mezinárodních společností,“ píše se výrazným písmem v náborových inzerátech společnosti Optaglio.

Na tom, že momentálně probíhá náborová kampaň, není nic divného. Firma zahajuje nové projekty, připravuje otevření poboček v Londýně a Los Angeles, je tedy logické, že doplňuje tým. Je také logické, že se snaží získat ty opravdu nejlepší. Jedná se o výzkumnou organizaci, která existuje přes 20 let a většinu té doby patří k nejužší světové špičce v bezpečnostních hologramech. V některých segmentech trhu je dokonce úplně bez konkurence. Nejspíš se jedná o nejúspěšnější českou nanotechnologickou firmu.

Mnozí by očekávali, že firma s tak globálním dosahem bude mít tendenci chovat se jako korporace a zavádět podobný systém pravidel, procesů, motivačních systémů, práce s lidmi apod. A že tudíž bude spíše preferovat lidi formované korporátní kulturou. A je to přesně naopak. Navíc Optaglio není jediné, šéfové mnoha menších dynamických firem v soukromí přiznávají, že se jim s bývalými korporátními občany pracuje špatně.

Představa o tom, že korporátní zkušenost zvyšuje schopnosti a užitečnost zaměstnance, je totiž založena na dichotomii, dle naší zkušenosti úplně falešné. Tato dichotomie říká.

  1. Buď pracujete v menší lokální firmě. Naučíte se být aktivní, samostatně řešit komplexní zadání, improvizovat, hledat úplně nová řešení, poradit si v každé situaci. Jenže odvrácenou stranou je život v organizaci uzavřené na místním trhu, nejspíš technologicky zaostalé a se spoustou zastaralých zvyklostí.
  2. Nebo můžete působit v bohaté korporaci, která má přístup k novinkám, školením, metodikám, posledním informacím ze světových trhů, a také nejdražším technologiím. To by mělo umožnit osobní růst. Problém je ale v tom, že si člověk vedle toho formuje návyky, které jsou důležité v obrovské organizaci, ale mimo ni působí potíže. I když firemní reklamní slogany mohou říkat něco jiného, rozhoduje schopnost přesně dodržovat předpisy, samostatnost je spíše na škodu.

Tato dichotomie nepočítá s tím, že i malá firma se může pohybovat na světovém trhu a patřit na něm ke špičce. Pokud si najde správný segment, zaměří se na úplně novou technologii, a má i trochu štěstí. Třeba Optaglio nemá více než 100 zaměstnanců. To je ta velikosti, kdy ještě nepotřebujete složitá pravidla a můžete se řídit zdravým rozumem.

Otevírá to ale obecnější otázku, proč je lépe přijmout zaměstnance zvyklého samostatně myslet a samostatně řešit problémy než zaměstnance seznámeného s posledními novinkami. Protože v organizaci jako Optaglio se to druhé rychle doučí. „Když jsem nastupoval, moje angličtina za moc nestála. Ale protože jsem od prvního dne řešil záležitosti s mezinárodními partnery, rychle jsem to dohnal. Totéž platí o znalosti globálního trhu. Když absolvujete každý měsíc několik jednání v různých částech světa, zorientujete se,“ říká technický manažer ve společnosti Optaglio Libor Šustr. A pochvaluje si, že zde dostal k tak pestré práci a k tak samostatnému řešení komplexních úloha, jaké by bylo v korporaci nemyslitelné.

Jenže ono to, žel, platí i naopak. Člověk, který sice zná poslední novinky na světovém trhu, ale místo samostatného jednání je zvyklý čekat na předpisové vstupy, držet se předpisů a hledat eskalační procedury, ten se adaptuje jen málokdy.

Což vede k další obecné av velmi vážné otázce. Optaglio těch pár desítek dalších lidí nakonec sežene. Ale co bude s těmi desetitisíci  pracovníků v korporátních montovnách, výrobnách a administrativních centrech? Až budeme pro korporace moc drazí nebo až přijde i třeba jen malá krize, přijde masové propouštění a česká ekonomika bude řešit umístění lidí obtížně použitelných mimo korporaci. To není dobrá perspektiva pro ně osobně ani pro národní hospodářství.

INFORMACE O NÁBOROVÉM PROGRAMU SPOLEČNOSTI OPTAGLIO NAJDETE ZDE.

Protect real people, not identities!

Digital identity, mobile ID, federated identities, ID management – these and similar terms that used to be part of IT world now often get into the centre of discussions about security, service delivery and even philosophy of attitude of states towards their citizens. And, of course, significant technology projects with huge budgets.

There are even approaches that have silently accepted the assumption that information systems can be the real base od identity policies. Physical authentication processes can be thus derived from information systems. Some even suggest replacing of physical ID documents by mobile applications, a de facto extension of central information systems.

How fascinating are these new ideas, common sense should still be applied. Otherwise, it may happen that their implementation will lead to the creation of the world where digital ID and secure personal information sharing work perfectly, nevertheless it is not possible to authenticate many real-life persons.

It is thus useful to come back to earth regularly, leaving the world of technical details and sexy concepts, asking a simple question: Why we do it?

The answer is: To enable Mr. Brown from Crawley, West Sussex to proved that he is Mr. Brown from Crawley, West Sussex, and not someone else. To protect other people from being misled by Mr. Black claiming that he is Mr. Brown.

It should be reminded again and again that protection of abstract identity is not the goal. Security of a person is the goal. Protection of a citizen with his/her look, place of living, contacts and relations. Identity management is just a tool to enable this particular citizen to be authenticated, even if he/she leaves his/her home.  It is critical. Most effort and investments should be concentrated here.

An information system is just a tool. A record in the system is just a reflection of real physical identity. If the record is deleted, Mr. Brown is still Mr. Brown.

Shared digital ID, biometrics, mobile applications etc. can work only above this firm base. The entire system of electronic ID management falls down if it is not possible to prove physical identity unambiguously and undeniably. There would be no difference between real Mr. Brown and an anonymous account at a social network.

The critical question is the following: Is physical identity protected so strongly that it can be the base for digital identity? Is physical identity protected against failing of electronic tools? The answer points toward physical ID card with ultimate protection against all types of attacks and process of its issuing.


Optaglio, the global leader in high-resolution security holograms and a research organisation, can help with the following:

This portfolio is not closed because Optaglio´s research units innovate continuously.

Fyzická identita, digitální identita

Digitální identita, mobilní ID, správa ID, konfederované identity – tyto a další pojmy a koncepce opustily svět IT a stávají se stále častěji jádrem diskuzí o bezpečnosti, poskytování služeb či dokonce filosofii státního přístupu k občanům. A pochopitelně mnoha technologických projektů s obrovskými finančními objemy.

Objevují se dokonce koncepce, které v tichosti akceptovaly předpoklad, že to, co je zapsáno v informačních systémech, to je základní. Fyzické prokazování identity má být tudíž odvozováno od informačních systémů. Někteří jdou tak daleko, že navrhují zrušení fyzických dokladů a jejich nahrazeními mobilními aplikacemi, jež budou fakticky jen rozšířením centrálního informačního systému.

Jakkoliv jsou tyto technologie fascinující, neměly by vést k tomu, že se přestane používat zdravý rozum. Jinak se může velmi dobře stát, že jejich nasazování postupně povede ke světu, kde budou perfektně fungovat digitální identity a sdílení dat mezi systémy, a vedle toho budou chodit lidé, o jejichž totožnosti nelze rozhodnout. Tedy výsledek přesně opačný, než co bylo cílem toho všeho snažení.

Proto je užitečné vracet se pravidelně na zem, opouštět svět technologických popisů a sexy konceptů a pokládat si jednoduchou otázku. Proč se to všechno dělá?

No přece proto, aby občan Novák mohl prokázat, že je opravdu pan Novák a nikdo jiný. A aby ostatní byli chráněni před rizikem, že panu Novotnému uvěří, že je pan Novák.

Co z toho vyplývá? Že předmětem ochrany není identita, nýbrž člověk. Občan, který nějak vypadá, někde žije, je v kontaktu s jinými lidmi, vytváří s nimi vztahy. Celé prokazování identity je jen nástroj k tomu, aby tento fyzický člověk mohl prokázat, že je sám sebou. Sem by měla být soustředěna většina úsilí i investic. Tohle je kritický bod.

Informační systémy mohou být užitečným pomocným nástrojem, ale nesmí se ztrácet, že se jedná pouze o nástroj. Záznam v systému je jenom obrazem skutečné identity. Když je záznam vymazán, pan Novák zůstane panem Novákem.

A teprve nad tím vším  může fungovat sdílená digitální identita, mobilní aplikace apod. Pokud nebude možné jednoznačně a nezpochybnitelně prokázat fyzickou identitu, celý elektronický systém se zhroutí. Zmizí rozdíl mezi skutečným panem Novákem a anonymním účtem na sociální síti.

Což vede k základní otázce. Je fyzická identita chráněna dost spolehlivě, aby mohla být oporou digitální identity? Je chráněna i před případným selháním elektronických systémů? Což vede ke dvěma bodům: fyzická ID karta absolutně odolná vůči všem padělatelským útokům, a proces jejího vystavování.


Výzkumná společnost Optaglio může pomoci dodávkou následujících produktů a služeb:

Nejedná se o uzavřené portfolio. Výzkumné kapacity společnosti Optaglio neustále přináší další a další inovace.

 

 

Optaglio mezi světovými leadery v oblasti holografického papíru

Česká výzkumná firma Optaglio je jedním ze tří dominantních hráčů na světovém trhu s holografickým papírem. Zásadní postavení si udrží minimálně do roku 2022. Dalšími zásadními dodavateli jsou společnosti K Laser (Čína) a Jinjia Group (Taiwan). Uvádí se to v nedávno publikované studii analytické skupiny  Apex Market Report.

I když převládající trend směřuje od papírových osobních dokladů k plastovým, trh s holografickým papírem roste. Přibývá totiž i papírových dokumentů, které je zapotřebí chránit, např. kolky, známky, rodné listy apod. To se často řeší připevňováním ochranných prvků k již vyrobenému dokumentu, nicméně řada původců dokumentů je chce chránit od samého začátku, to znamená vyrábět dokument ze speciálního holografického papíru.

Pojem „holografický papír“ zahrnuje jednak papír se speciálním lesklým povrchem měnícím se podle úhlu dopadajícího světla, tak papír obsahující holografické částice. Optaglio dodává technologii pro výrobu papíru obsahujícího mikrohologramy – extrémně malé částice (od 40 mikrometrů), které při pohledu pouhým okem vypadají jako kovový prach, ale při pohledu lupou či mikroskopem je možné vidět jejich pravidelný tvar, nápis či obrázek na každém a také hologram se všemi vizuálními efekty.

Optaglio dodává přídavné moduly k papírenskému stroji (pokud je dodavatel potřebuje) a mikrohologramy vytvářené vždy pro konkrétní papírnu, resp. pro konkrétní projekt. Díky tomu je každé série holografického papíru jedinečná, což dále zvyšuje odolnost při ochraně proti padělání.

Vedle ochrany dokumentů rychle roste i spotřeba holografického papíru pro výrobu obalů značkového zboží.  Jenom v posledním čtvrletí loňského roku dodala společnost Optaglio mikrohologramy pro ochranu 10 milionů balení léků.

Nanotechnologická firma Optaglio uspěla s žalobou proti serveru Hlídací pes

Krajský soud v Praze včera rozhodl, že server Hlídací pes blízký oligarchovi Karlu Janečkovi musí znepřístupnit pomlouvačný článek o společnosti Optaglio a publikovat omluvu. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.

Předmětem žaloby společnosti Optaglio byl článek Skryté podnikání Rusů, ve kterém redaktorka naznačovala, že Optaglio má údajně být tajemnou mafiánskou strukturou. Optaglio přitom jedná s maximální mírou průhlednosti, jaká je možná u firmy vyrábějící prvky ochrany proti padělání dokladů a bankovek. O svých aktivitách komunikuje s veřejností, pravidelně poskytuje informace médiím a plní veškeré informační povinnosti vůči veřejným rejstříkům. Údaje, které měla autorka článku údajně odhalit, byly ve skutečnosti z veřejného obchodního rejstříku.

Ve zmíněném článku byly banální informace o činnosti společnosti Optaglio a jejích vlastnících prokládány obecnými tvrzeními např. že BIS varuje před neprůhlednými vlivovými strukturami. Záměrně tak byl vytvářen dojem, že Optaglio je součástí takových struktur.

Výzkumná organizace Optaglio byla založena v roce 1994 a je dnes jedním z nejvýznamnějších světových výrobců bezpečnostních prvků pro ochranu proti padělání osobních dokladů, peněz a značkového zboží. Podle nedávno zveřejněné analytické zprávy Global Holographic Paper Market patří mezi tři největší světové dodavatele technologií pro holografický papír (spolu s čínskou společností K Laser a taiwanskou Jinjia Group). Veškeré výrobní a výzkumné aktivity společnosti Optaglio jsou realizovány v České republice.

Protože podniká v bezpečnostním odvětví, kde jsou koncovými zákazníky většinou vlády, a protože připravuje rozsáhlé rozvojové projekty, jsou pro společnost Optaglio podobné mediální útoky výrazně poškozující. Firma byla tudíž nucena obrátit se na soud.

Součástí soudu byl i výslech oligarchy Karla Janečka. Tento výslech měl osvětlit podezření, že uvedený článek byl pomstou za neúspěšný pokus Karla Janečka o majetkový vstup do společnosti Optaglio.

 

Post-biometric future?

It is often reminded on this blog that biometric applications create a range of new risks. We are not the only one who warns. Nevertheless, the growth of the biometric sector is tremendous. Let us take just today announcements. Japanese JCB introduces payments authorised by palm. In Cyprus, cards protected with fingerprint are introduced. Similar projects are started in Germany and Netherlands. Zimbabwe launches biometric e-passports. Airports in Australia start to apply face recognition. Some market analysts estimate market slowdown for this year but the prevailing tendency is still robust growth.

On the other hand, there is also growth in successful attacks resulting in compromising of biometric databases and imitation of biometric data.

Moreover, some biometric features may be abused even without compromising a database. Features like face and iris are always publicly displayed. It used to be that for taking biometric data you needed to sit into a special box and spend their tens of seconds. Now, it is sufficient to stop for a while or even pass a section very slowly. With the growth in quality, resolution and intelligence of video technologies, even it will not be needed. It may even happen that a user does not know that his/ her biometric data are captured.

Processing personal data will be more and more regulated, aside from prosperous black market with biometric data. Do you want to buy someone’s fingerprint? His face biometry? His voice? No problem. Anything can be bought. Anything can be imitation. Such future may be closer than we think today.

It is likely that biometric data will no be fully reliable. What is even worse, it is not possible to start a race in which manufacturers add stronger and stronger protection, and an attacker tries to imitate it. Regarding biometry, you can add more and more features but cannot create stronger features. You cannot enhance iris resolution or more sophisticated fingerprint lines.

It is surprising how little attention is paid to this problem. Optimistic prognosis says that identification and authentication will be separated again. If the task is „just“ identification (to say who is that person), biometry is o.k. If the task is authentication (to prove that the person is who he/she claims to be), physical id card and perhaps also a password will be required.


Optaglio offers, among others, the following.

Co přijde po biometrii

Na tomto blogu často připomínáme, že s využíváním biometrických údajů je spojena řada rizik. A nejsme zdaleka sami, kdo na to upozorňuje. Nicméně to nic nemění na tom, že biometrických projektů přibývá neuvěřitelnou rychlostí. Vezměme třeba jen oznámení publikovaná v posledních hodinách. Japonská karetní firma JCB zavádí platby autorizované přiložením dlaně. Na Kypru jsou zaváděny karty chráněné otiskem prstu, další podobné projekty se rozbíhají v Německu a Nizozemí. V Zimbabwe rozhodli o zavedení biometrických pasů. Na australských letištích začíná načítání obličejů. I když některé odhady očekávají pro rok 2018 zpomalení, je zřejmé, že biometrie bude přibývat.

Jenže přibývá i případů, kdy se útočníkům podařilo prolomit obranu a získat k biometrickým údajům přístup, včetně toho, že je dokážou napodobit.

Navíc jsou stále častěji využívány i takové biometrické charakteristiky, kde se útočníci nemusí ani dobývat do nějaké databáze. Uživatel je stále nosí s sebou a veřejně je vystavuje. Byly časy, kdy odebírání biometrických údajů zahrnovalo třeba to, že vás posadili do nějakého speciálního zařízení, kde jste museli strávit řádově desítky vteřin. Dnes stačí postát na okamžik na správném místě. Nebo hodně pomalu projít sledovaným úsekem. S tím, jak se zlepšují parametry kamer, nebude brzy zapotřebí ani to. Uživatel nemusí ani vědět, že mu je odebírán biometrický údaj.

To vše vede ke stavu, kdy bude na jedné straně zacházení s osobními údaji podléhat stále přísnějším pravidlům a směrnicím, a na straně druhé pokvete černý trh s údaji biometrickými. Chcete si koupit něčí otisk prstu? Biometrii jeho tváře? Všechno bude možné koupit, všechno bude možné napodobit. A dříve, než to dnes může vypadat.

Zkrátka, musíme počítat s tím, že biometrické údaje přestanou skýtat spolehlivou oporu. Navíc nebude možné nastartovat závod podobný tomu, jaký dens probíhá u dokladů, kde výrobci přidávají stále silnější prvky a padělatelé na ně stále chytřeji útočí. U biometrie takový závod skončí na tom, že můžete sice načítat víc tělesných charakteristik, ale nemůžete zvýšit rozlišení duhovky ani připojit složitější čáry na prsty.

K čemu to povede? Na to, o jak vážnou věc se jedná, je tomu věnována překvapivě malá pozornost. Optimistická hypotéza říká, že bude znovu oddělena identifikace a autentizace osob. Tam, kde bude zapotřebí „jen“ rozpoznat člověka, stačí načíst nějaký biometrický údaj. Tam, kde bude zapotřebí podat důkaz, že ten člověk je opravdu tím, kým tvrdí, že je, tam bude vyžadován fyzický průkaz a možná ještě znalost nějakého kódu.


Společnost Optaglio může pro řešení zmíněné problematiky nabídnout mimo jiné:

Optaglio develops a mathematical simulation for faster and smarter designing of holograms

Optaglio, the global leader in high-resolution security holograms, today announced meeting a key milestone in its holograms mathematic simulation project, delivered together with Ostrava Technical University. Results of the project are expected to shorten a time for new ID documents launch. They will also enable the creation of protection elements that are small artworks and abundantly use visual features that cannot be imitated.

Instead of the laser, Optaglio uses a stream of electrons for the creation of its holograms. This stream is directed by mathematic algorithms that cannot be derived from the hologram. An extremely subtle structure is thus generated that reflects light and creates holographic visual illusions.

With mathematical simulation, even before the creation of the hologram all details and aspects can be examined, such as the appearance of illusion objects in different coloured light, different angles of coming light, different intensity etc. Graphical designers, marketing experts and security trainers will thus be able to take part in an informed discussion about design.

In addition to that, it can be identified what other holographic methods would lead to similar visual effects. It will help to create a design where key graphic elements are dependent on unrepeatable effects.

Simulation enables comparing visual effects reached through different holographic technologies and designing hologram so that the central optical element is distinguishable easily a and it imitation is extremely difficult. Holograms designing has been based only on intuition and experience until know. Occasionally it was necessary to create several versions before the result was entirely satisfactory.

The simulation tools currently cover Optaglio´s 3D effects. They will be extended step by step to include all kinds of holograms, effects and mastering technologies.

During the last year, we have introduced several innovations that enhance advantage over falsifiers. However, it is critical to creating a design that applies these innovations, uses them fully and can be easily recognised by inspectors. A simulation is an important tool for creating such design,“ says Dr. Tomas Karensky, Senior Research Manager in Optaglio. “I believe that it will be also interesting for brand protection. Premium brand manufacturers need to move from protection as a defensive cost to protection as a key element of design. Simulation can help significantly also in this area.“