Dokument ani člověka nenahradíš. Zatím

Do Londýna se minulý týden sjeli z celého světa lidé zabývající se bezpečnostními dokumenty. Byla pronesena řada přednášek, proběhla spousta zajímavých diskuzí a bylo představeno leccos nového. Budeme se k tomu na blogu Optaglio vracet. Dnes něco o poměrně zásadní prezentaci Silvia Kolligs-Tuffery z Evropské komise, kde připravují evropský „akční plán“ proti falšování dokumentů.

Kdo čekal suchou úřednici a nesmyslná byrokratická nařízení, byl mile překvapen. Paní Kolligs-Tuffery je policistka, která působí dojmem, že své práci rozumí, má dost praktických zkušeností a především je schopna se na věc podívat z širší perspektivy. A právě tu se pokusíme shrnout, protože by jí měli být vědomi výrobci dokladů, jejich vystavitelé i ti, kdo s nimi pracují.

Za prvé. Kontrola dokladu nemá význam sama o sobě. To důležité probíhá mezi lidmi. Jde o to, že jeden člověk si potřebuje ověřit, že jiný člověk je opravdu tím, za koho se prohlašuje. Doklad je pouze jedním z nástrojů, jak toto ověření usnadnit.

Jsou situace, kdy je kontrolu možné svěřit stroji (třeba automatické otevírání vstupů), ale v řadě situací to možné není. Mimo jiné proto, že může dojít na nasazení vynucovacích prostředků. A budou roboti rozhodovat o zatýkání? Mohou rozhodnout o použití síly, pokud se podezřelá osoba vzpírá?

V USA skutečně běží diskuze o tom, zda je možné automatizovat používání síly. Už se např. objevil koncept areálů hlídaných drony. Pokud vejdete do zakázané zóny, bude takový létající drobeček schopen ověřit vaši totožnost, a v případě, že tam nemáte co dělat (nebo si to dron bude myslet), tak vás zadrží. A pozor, měl by být vyzbrojen kulometem. Evropská legislativa ale zatím podobným směrem nepůjde.

Ověřování totožnosti tedy probíhá mezi dvěma lidmi a zadání zní: zajistit, že „bodyguard“ (oblíbené slovo paní Kolligs-Tufery) udělá vše správně. Tedy motivovat ho a dát mu potřebné schopnosti. Tady narážíme na dvě skupiny možných problémů a omezení.

Za prvé. Mizerné doklady. Je-li třeba cestovní pas příliš snadno padělatelný a fotografie příliš nejasná, cítí se bodyguard bezmocný. Nezbývá mu než uvěřit identitu téměř každému, rezignuje a kontroly začnou probíhat zcela formálně. Projde i takový útočník, který vykazuje podezřelé znaky.

Za druhé. Automatická kontrola, třeba porovnáním s nějakou databází. Je skvělé, když má bodyguard k dispozici podobnou oporu. Ale pokud vše funguje až příliš dobře, bodyguard začne spoléhat na stroje a jeho práce bude postupně redukována na zadávání dat do systému. Už se nejedná o proces mezi dvěma lidmi a o to, zda se bodyguard nechá přesvědčit, že druhá strana je tím, kým je. Takže zase špatně. To už by bylo klidně možné nahradit člověka robotem.

Co z toho vyplývá? Potřebujeme dobrý doklad a dobré školení. Dobrý doklad je takový, který dokáže bodyguard snadno odlišit od jakéhokoliv padělku. Takové doklady by měly postupně začít vydávat všechny členské státy EU a případně další státy, které jsou s EU spojeny relevantními smlouvami. Školení je důležité k tomu, aby bodyguard dokázal správně kontrolovat ochranné prvky na dokladu, ale především, aby si dokázal správně všímat osoby a rychle zaznamenat cokoliv podezřelého.

Dalším poznatkem je, že má smysl oddělovat automatizovanou kontrolu a kontrolu živým bodyguardem. Obě jsou důležité. Spojením do jedné se ztrácí smysl obou.

Mimochodem, vědí čeští policisté, jaké jsou hlavní ochranné prvky dokladů, se kterými se běžně setkávají? Dokážou je zkontrolovat?

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s