Bowater under water?

Small news that Bowater Industries, large British anti-counterfeiting holograms manufacturer, undergoes financial restructuring, did not attract big attention. However, it should do because it is not just interesting information about a particular company but rather about the entire industry.

Bowater did not produce cheap first-generation holograms that are now offered by hundreds of companies. Bowater manufactures volume holograms. This technology is not so highly resistant against imitation as e-beam lithography but creates more distinctive visual effects. Holograms market is growing. Authentication technology market is growing. So where is the problem?

We don’t have any information about specific management failings in Bowater. But there is one point that doubtless contributed to the problematic situation of the company. Bowater brought a breakthrough innovation. Customers could buy a machine of a size of a fridge, plug it in and produce their holograms. They could even produce a master hologram using other Bowater´s appliance.

It may look amazing. You can save cost on anticounterfeiting protection. You don’t need to coordinate production process across suppliers. Risk of holograms theft during transportation is eliminated. But you don’t know many other organisations are equipped with the same machine and what they use it for. Anything you can produce, somebody else also can. Even if the fake is not precisely identical, some similarity can confuse users. How reliable is authentication based on such protection elements on ID cards? Would you rely on personal identity and product genuine?

Disbelief can go even further. Your holograms are vulnerable, o.k. And holograms produced by Bowater Industries?

Proven wisdom says that difficult and costly production is among key benefits in the anti-counterfeit protection technology market. It is true for ID cards, documents and any other protected items. It is a reason why there is a huge demand for e-beam lithography protection elements. Diffraction gratings of e-beam lithography holograms are created with electron stream thousand times narrower than the light beam, using mathematic algorithms unique for each manufacturer. New players need years to master this technology even if there are equipped with expensive sophisticated machinery.

At the end of the day, the volume holograms producers will need to decide about their future. They can follow 3D printing and move towards cheaper and available elements, with the final vision of holograms produced in each small company and household. Such future may be definitely interesting. They also can move towards more sophisticated technology combined with other elements and create a new inaccessible generation of holograms for critical items such ID cards (identity cards). In fact, some of the producers have already started this way.

Bowater Industries may become a financially successful company again. Nobody can avoid dilemma with a focus on available elements and focus on expensive, sophisticated elements.


Optaglio concentrates on advanced, sophisticated holograms, based on its philosophy to focus on highest security even if it is more costly.

This attitude covers:

Continuous innovation to keep the advantage over potential falsifiers.

Advertisements

Co stáhlo Bowater pod hladinu

Zpráva o tom, že britský výrobce hologramů Bowater Industries požádal o ochranu před věřiteli, proběhla jen specializovanými médii. Přitom se jedná o informaci velmi zajímavou z hlediska vývoje trhu i technologií autentizace, resp. protipadělatelské ochrany osobních dokladů, značkového zboží i dalších předmětů. V Bowateru se přitom nevyráběly žádné laciné hologramy první generace, jaké dnes na světě produkují stovky firem. Bowater Industries dodávala volume hologramy. To je technologie, která není stejně odolná proti imitaci jako elektronová litografie, na druhou stranu nabízí výraznější vizuální efekt. Trh s hologramy roste a bude růst. V čem je tedy problém?

Aniž bychom podceňovali možnost, že existovaly specifické personální nebo manažerské problémy, nelze si nevšimnout záležitosti, která k problémům Bowateru nesporně přispěla.  Společnost totiž přišla s průlomovou inovací. Mohli jste o ní koupit stroj velký asi jako lednice, zapojit jej do zásuvky a lisovat v kanceláři vlastní hologramy. K tomu pochopitelně potřebujete raznici, jenže i ta se dá vyrobit pomocí jiného zařízení od Bowater Industries.

Na první pohled to nemá chybu. Náklady klesají, nemusíte se ohlížet na žádného dodavatele, eliminujete riziko krádeže během převozu. Až na to, že nevíte, kolik jiných organizací má ve svých kancelářích stejná zařízení a co na nich vyrábí. V principu přitom platí, že pokud něco dokážete vytvořit vy, zvládnou něco podobného i ostatní. I když padělek nebude úplně stejný a vy jej dokážete rozlišit, můžet být natolik podobný, aby zmátl uživatele. Jak spolehlivá může být autentizace založená na něčem takovém? Budete si opravdu jisti identitou osoby nebo pravostí značkového zboží?

A pochybnosti jdou ještě dál. Pokud jsou takto zranitelné hologramy, které sami vyrobíte, jak je tomu s hologramy, které vyrábí Bowater Industries?

Dostáváme se tak ke staré moudrosti. U technologií obrany proti padělání je obtížná a nákladná výroba výhodou, ať už se jedná o osobní doklady nebo jiné produkty. Proto je takový zájem třeba o ochranné prvky vytvářené elektronovou litografií, kde difrakční strukturu „maluje“ proud elektronů tisíckrát užší než světelný paprsek a kde se neobejdete bez speciálních matematických algoritmů, jež má každý výrobce vlastní. Ke zvládnutí takové výroby potřebujete roky. A to ještě musíte mít zařízení, jakých je na světě jenom několik.

I výrobci volume hologramy se budou muset nakonec rozhodnout. Buď půjdou ve stopách 3D tiskáren. Budou tedy stále levnější a dostupnější, až se nakonec budou vyrábět i na školách a v domácnostech. Pro některé segmenty trhu, jako např. propagační předměty v malých sériích, to může být zajímavé. Je to tedy nesporně cesta. Nebo budou muset komplikovat technologii a kombinovat ji s dalšími prvky, aby se i z volume hologramů stalo něco nedostupného. Pak může být zajímavá i třeba pro ochranu luxusních značek nebo osobních dokladů sloužících k autentizaci osob.

Bowater Industries se nakonec možná ještě zvládne zachránit. Ale dilematu mezi snadnou a obtížnou výrobou se nevyhne nikdo.


Optaglio se naopak soustředí na takové hologramy, jejichž výroba je velmi komplikovaná. Činí tak na základě přesvědčení, že je důležité mířit v každé kategorii bezpečnostních prvků na co nejvyšší úroveň bezpečnosti, a to i za cenu vyšších nákladů.

Tento přístup zahrnuje:

A pochopitelně neustálé zavádění technologických novinek, což umožńuje udržení náskoku před potenciálními padělateli.

 

 

Optimalizace na vlastní rozvoj nebo na firemní procesy?

Když se podíváte na inzeráty z náborové kampaně, která momentálně běží společnosti Optaglio, můžete si hned v úvodu všimnout věty „neobsazujeme pozice, hledáme zajímavé profesionály.“ Kdo by se nechtěl setkávat s takovým přístupem! Jenže pak člověka napadne: Může taková firma vůbec fungovat? Není to nějaký další experiment?

Že tak fungovat může, to lze nejlépe demonstrovat na výsledcích. Ve středočeské centrále najdete desítky lidí, kteří zkoumají, vyrábějí, prodávají, dodávají, likvidují odpady, zavádějí nové produkty a všechno, co k tomu patří. Při tom všem jsou schopni dodržovat veškerá procesní a bezpečnostní pravidla.  Vytváření pracovních míst na míru tudíž fungovat může, aniž by to mělo za následek zmatky.

Klasické učebnice managementu, jako třeba slavná Improving Performance od Rummlera a Bracheho, tvrdí, že optimalizace práce může probíhat v zásadě dvěma způsoby. Buď optimalizujete výkonnost v rámci malého týmu. V ideálním případě máte na konci skvěle fungující tým, jenže organizace sestávající z mnoha takto skvěle fungujících týmů může skřípat.

Nebo jsou postupy, procesy a pravidla optimalizována tak, aby co nejlépe fungovala celá organizace jako celek. Potom máte velmi výkonný podnik, ale jednotlivé týmy se musí omezit, podstupovat protivnou byrokracii, určité nepohodlí a možná i omezit vlastní rozvoj.

A co člověk? Podle humanistické perspektivy z optimistických knih by mělo být všechno zaměřeno na optimální rozvoj jeho schopností. Jenže v reálném světě dostane zaměstnanec na vybranou mezi tím, zda bude zapasován do role definované podle potřeby týmu nebo do role definované podle potřeby divize nebo rovnou celé organizace.

Protože vypisovat každému pracovní pozici na míru… to by bylo zmatku!

Něco takového si může dovolit pouze firma, která:

  • Je tak malá, aby bylo možné udržet přehled o všem podstatném i bez komplikovaných reportovacích nástrojů. Ideálně tak, že je na pracovišti pravidelně přítomen nějaký hlavní šéf, který se prostě podívá a vidí.
  • Má dostatek takových příležitostí, že když se do nich někdo pustí, budou za pár měsíců generovat výnosy. Pokud se pro šikovného člověka nanejde dost zajímavá příležitost v běžících projektech, lze snadno vytvořit další.
  • Je dostatečně finančně silná.

Přesně taková firma je Optaglio. V Lochovicích u Berouna dnes najdete jedno z nejmoderněji vybavených výzkumných center v Evropě a zároveň výrobní závodu na bezpečnostní hologramy. Ty jsou dnes používány na celém světě. Produkty společnosti Optaglio poskytují vyšší odolnost proti padělání než konkurenční produkty, zákazníci to vědí a technologie je patentovaná. To celé dohromady vytváří situaci, „cokoliv zasadíte do země, to vyroste.“ Jenom je zapotřebí získat dost lidí, které bude taková práce bavit a kteří chtějí ěnco vybudovat, a neschovávat se za korporátní pravidla.


Přečtěte si také:

ID card with fingerprint – finally secure biometry

Although we know that technology develops fast, we are surprised again and again. It is not just matter of anti-counterfeit protection but rather authentication technology in general. Look, e.g. at fingerprint protected payment cards and ID cards. Less than a year ago, we mentioned it as a tremendously progressed toy used only by some French casinos. During the last few weeks, both Eurocard and Visa have announced pilots in Europe, with an outlook of massive implementations.

The new technology implementation means that a user needs to press his/her finger to a card sensor for any authentication requiring an operation, such as payment. It is a de facto replacement of PIN, at least for common everyday transactions. It is likely that large transactions will continue to be authorised with the PIN.

The details of future implementations are not known. Very likely, they are not known even by the card issuing companies. Even so, we can expect significant growth in customer comfort and authentication security. However, some limits and difficulties can emerge.

  • You cannot lend your fingerprint protected card to your wife. It is just an example showing that some operations will become simply impossible.
  • Users don’t need to know their PIN for most of the transactions. At first glance, it looks like a benefit, but it is not so easy. If the information is used only seldom, the users tend not to know it be heart, and there is a tendency to write it to different „absolutely safe places“ such as wallets.
  • Biometric data will be stored only on the card. It is even possible that only hash will be stored. However, the issuer may tend to make fingerprint copies and store them in databases. Card issuing may be a risky process as well because it can include weak points such as insufficiently protected transfer of biometric data.

Massive introduction of fingerprint protected biometric cards is very positive news, in spite of all reservations. Finally, there is a biometric solution that doesn’t create risks beyond control. The user can always have his/her biometric storage in the card under his/her control. It implies the following:

There is no risk of compromisation of biometric data from central database, and resulting identity abuse

There is no risk of biometric data stealing „from the air“. While facial features can be read without knowledge of the user, the same cannot be done with finger-print. There are stories of reading finger-print from glasses or balustrades, but such tools are not available for mass application. For the time being.

The most important benefit is that two-factor authentication is still applied. The right finger-print is not sufficient evidence of user identity; the user still needs also the ID card. Even if the fingerprint information was compromised, identity theft could be prevented through online blacklisting of the card.

In this case, implementation of biometric authentication brings enhancement of comfort and security. However, a lot of work still needs to be done. ID cards need to be well protected against counterfeiting, and processes need to be well-though.

Optaglio can help through:

Continuously developed innovations to keep the advantage over attackers.

Optaglio, K Laser and Jinjia Group the global leaders in holographic paper

The global market for holographic paper is expected to surge during the next five years. Optaglio (Czech – British), K Laser (China) a Jinjia Group (Taiwan) are currently the dominant players and will keep strong positions up to at least 2022.  Avery Dennison (USA) and Interfilms India also play an important role in the market development. It is concluded in recently published research by Apex Market Report.

Although there is a prevailing trend from paper ID documents to plastic, the holographic paper market expands. Issuers want to enhance protection of documents, such as stamps, revenue labels, birth certificates, diplomas etc. These documents are usually protected by adding protection elements, but some issuers prefer to use also holographic substance for making them.

Expression „holographic paper“ covers several types of substance, including paper with special shiny surface changing in dependence on the angle of coming light, and paper with holographic particles inside.

Optaglio delivers complete technology for production of paper that includes microholograms – tiny particles (from 40 micrometres), which look like dots grains of metallic dust to a naked eye. Viewed under magnification, it is obvious that these particles are of regular shape and with a holographic surface. In addition to that, alphanumerical symbols and small pictures can be engraved into the microholograms. Optaglio also offers a supplemental module for papermaking machines and microholograms tailored for particular projects. Each batch of holographic paper is thus unique, which leads to further enhancement of anti-counterfeit protection.

In addition to document protection, there is a growing demand for holographic paper for anti-counterfeit packaging. E.g. Optaglio delivered microholograms for protection of more than 10 million drug packages in H4 of 2017.

Amex Market Group research focuses on fundamental characteristics of the global holographic paper market, including product definition, application, a forecast of demand and supply development, vendors positioning and market segmentation.

 

Palec na kartě – konečně bezpečná biometrie

I když víme, že technologický pokrok postupuje rychle, stejně nás znovu a znovu překvapuje. To se netýká jen ochrany proti padělání, ale autentizačních technologií vůbec. Vezměme třeba platební karty chráněné otiskem prstu. Před necelým rokem jsme o této technologii psali jako o pokročilé zvláštnosti či kuriozitě, kterou využívají některá francouzská kasina. Během uplynulých několika týdnů oznámily Eurocard i Visa, že přímo v Evropě spouštějí pilotní projekty a že počítají s masivním nasazením.

Nová technologie funguje tak, že když chce uživatel použít kartu k placení nebo výběru peněz z bankomatu (či obecně k jakémukoliv úkonu vyžadujícímu autentizaci, tedy jednoznačné prokázání identity), musí položit palec na cenzor na kartě. Jinak karta nefunguje. Vlastně je to náhrada za PIN, alespoň pro běžné transakce. Dát se totiž předpokládat, že při výběru velkých částek bude PIN přece jen vyžadován.

Detaily používání karet s otiskem prstu neznáme, a nejspíš je dosud neznají ani karetní společnosti. Přesto už v tuto chvíli můžeme mluvit o významném zvýšení pohodlí a bezpečnosti autentizace zároveň, i když určitá omezení a problémy se také rýsují.

  • Kartu chráněnou otiskem nemůžete půjčit manželce.
  • Při většině transakcí nemusí uživatel znát PIN. To je na první pohled výhoda, ale pozor. Když se nějaká informace používá zřídka, mají lidé tendenci ji zapomínat a tudíž si ji zapisovat. A éru poznamenávání PIN na různá „dokonale bezpečná“ místa si ještě pamatujeme.
  • Biometrický údaj bude uložen pouze na kartě (nebo dokonce možná jenom hash otisku prstu), nicméně vystavitel karty může mít tendenci pořizovat kopie otisku prstů a ukládat je do databází. Rizika mohou vznikat také během procesu vystavování karty, třeba tak, že záznam otisku prstu není dostatečně chráněn během přenosu informace.

Nicméně navzdory tomu všemu se jedná o nesmírně pozitivní zprávu. Konečně rozumné využití biometrických údajů bez toho, že by se vytvářelo nekontrolované riziko. Uživatel nosí svou kartu s sebou stejně jako své ruce, má ji tudíž neustále po kontrolou. Z toho vyplývá mimo jiné:

Nehrozí ukradení biometrických údajů z centrální databáze (a následná krádeže identity na základě padělaných otisků prstů)

Nehrozí ukradení biometrických údajů „ze vzduchu.“ Zatímco třeba rysy obličeje nebo hlas mohou být načteny i bez vašeho vědomí, u otisku prstů v tuto chvíli není možné. Příběhy, ve kterých je otisk prstů odečten z použité sklenice či zábradlí, zatím patří spíše do sféry špionáže a stejné postupy nemohou být aplikovány v masovém měřítku. Alespoň zatím.

A především – autentizace nadále zůstává dvoufaktorovou. K potvrzení identity nestačí otisk prstu, posuzovaná osoba potřebuje také kartu. I kdyby se útočník k otisku prstu dostal třeba krádeží karty, stačí na dálku zneplatnit konkrétní kartu a bezpečnost je zachována.

Nasazení biometrie opravdu znamená více pohodlí i více bezpečí.  Samozřejmě je ale zapotřebí udělat spoustu práce. I nadále to bude chtít karty (průkazy) dobře zabezpečené proti padělání a důkladné procesy.


Společnost Optaglio v tom může pomoci:

vzhledem k průběžně probíhajícímu vývoji je toto portfolio neustále rozšiřováno.

Proč může Optaglio nabízet „přijmeme každého zajímavého kandidáta“

To je červená věta, která svítí na konci náborových inzerátů společnosti Optaglio. Tohle není jeden z těch konkurzů, kdy postaví pro sobě několik kandidátů, takže sebelepší uchazeč musí čekat, zda se neobjeví někdo s ještě lepším životopisem. Ve společnosti Optaglio se nesoutěží proti ostatním. Tady se jen firma potřebuje přesvědčit, že to je člověk šikovný, chytrý, kreativní, a že dobře rozumí svému oboru.

Ono je to vlastně logické. Vzít do firmy člověka s velkým potenciálem, platit ho odpovídajícím způsobem a potom mu přidělit pozici, kde využije jenom část svých schopností, to nedává smysl. Nabízí se spíš otázka, proč stejně jako Optaglio nepostupují všichni nebo skoro všichni.

U korporací je tomu tak proto, že velká organizace si nemůže dovolit riziko, že upadne do zmatků a svévole. Pokud by byl větší počet míst vytvářen na míru, jak by se zajistilo, že popisy práce se budou vzájemně dobře doplňovat? Jak by byly sledovány a vynucovány korportání standardy? Bylo by možné zamezit protekci a rozptýlit podezření, že pro někoho byla vytvořena příliš snadná a příliš dobře placená práce? I kdyby to bylo podezření neoprávněné, může otrávit atmosféru.

Malá firma potřebnou flexibilitu má. Jenže zpravidla je tomu zároveň tak, že činnost je stabilizovaná a zdrojů je tak akorát. Vzít na palubu nového kolegu, dát mu zajímavý plat a potom teprve hledat rozvojovou příležitost, to si může dovolit opravdu málokdo.

Takže nabírání šikovných lidí, aniž by se jednalo o obsazování konkrétních pozic, to odkazuje spíš někam ke knižním příběhům, kdy hrdina svým talentem zaujme Billa Gatese.

Ještě je to ale Optaglio. Malá firma, kapitálově silná, s neuvěřitelným množstvím nových příležitostí. Technologická jednička v oboru (nebo aspoň součást velmi úzké špičky) se slušnou reputací na rychle rostoucích trzích. To jsou ty situace, kdy cokoliv zasadíte, to vyroste, a do čehokoliv napřete úsilí, bude z toho něco zajímavého a ziskového. V takové situaci je možné napsat do inzerátu „přijmeme každého zajímavého kandidáta.“

Pro firmu je to příležitost získat hodně zajímavé lidi. Pro každého z nich je to naopak příležitost vybudovat si kus světa, ve kterém se bude cítit komfortně a rozvíje to nejlepší, co v něm je.

Přečtěte si také:

Proč Optaglio nevypisuje konkurzy na konkrétní pozice

Možná to taky znáte. Firma se snaží obsadit konkrétní pozici, sestaví profil kandidáta, a začne hledat. Když investuje do hledání dostatečné prostředky, najde jich i několik. To pak přijde líto, že je možné vzít jen jednoho, ale co se dá dělat. Prozíravější HR oddělení si schová životopis. Jenže než se objeví nová vhodná pozice, kandidát už má zpravidla jinou práci.

Nejde jen o frustraci personalistek. Popsaný způsob obsazování pozic je příznakem toho, že zaměstnanec je svým způsobem jen kolečkem ve velkém mechanismu. Je tlačen do předem definované pozice s předem definovaným popisem práce. Když umí něco navíc, měl by to co nejrychleji zapomenout. Když v něčem není silný, půjde mu práce hůř, ale jiné vymezení role zpravidla nepřipadá v úvahu. Možná si nepřipadá úplně nejkomfortněji a osobnímu rozvoji to příliš nesvědčí, ale dá se s tím žít.

Úplně se ztratilo, že by to mohlo být také obráceně. Do firmy přijde člověk s určitým potenciálem. Někdo se zamyslí a přidělí mu náplň práce, která tomu odpovídá. Po pár týdnech zhodnotí a doladí. V malých firmách se tomu tak nemusí říkat, ale fakticky se to děje. Ve velké nadnárodní společnosti je to pochopitelně možné jen výjimečně, a pokud někdo to štěstí má, je podezírán z protekce. Je to logické – procesy musí fungovat uniformně a pozice být definovány, jinak hrozí chaos.

Což je jedním z důvodů, proč  jsou v malých firmách zaměstnanci o tolik spokojenější (za předpokladu stejného platu a možností růstu a za předpokladu, že si osobně sednou v kolektivu). Problém vlastně bývá v těch možnostech. Ne každý je optaglio, aby podnikal na globálních trzích a byl technologicky k té nejužší špičce.

Proč Optaglio preferuje zaměstnance bez korporátní zkušenosti

„Hledáme talenty… nejlépe bez zkušenosti z velkých mezinárodních společností,“ píše se výrazným písmem v náborových inzerátech společnosti Optaglio.

Na tom, že momentálně probíhá náborová kampaň, není nic divného. Firma zahajuje nové projekty, připravuje otevření poboček v Londýně a Los Angeles, je tedy logické, že doplňuje tým. Je také logické, že se snaží získat ty opravdu nejlepší. Jedná se o výzkumnou organizaci, která existuje přes 20 let a většinu té doby patří k nejužší světové špičce v bezpečnostních hologramech. V některých segmentech trhu je dokonce úplně bez konkurence. Nejspíš se jedná o nejúspěšnější českou nanotechnologickou firmu.

Mnozí by očekávali, že firma s tak globálním dosahem bude mít tendenci chovat se jako korporace a zavádět podobný systém pravidel, procesů, motivačních systémů, práce s lidmi apod. A že tudíž bude spíše preferovat lidi formované korporátní kulturou. A je to přesně naopak. Navíc Optaglio není jediné, šéfové mnoha menších dynamických firem v soukromí přiznávají, že se jim s bývalými korporátními občany pracuje špatně.

Představa o tom, že korporátní zkušenost zvyšuje schopnosti a užitečnost zaměstnance, je totiž založena na dichotomii, dle naší zkušenosti úplně falešné. Tato dichotomie říká.

  1. Buď pracujete v menší lokální firmě. Naučíte se být aktivní, samostatně řešit komplexní zadání, improvizovat, hledat úplně nová řešení, poradit si v každé situaci. Jenže odvrácenou stranou je život v organizaci uzavřené na místním trhu, nejspíš technologicky zaostalé a se spoustou zastaralých zvyklostí.
  2. Nebo můžete působit v bohaté korporaci, která má přístup k novinkám, školením, metodikám, posledním informacím ze světových trhů, a také nejdražším technologiím. To by mělo umožnit osobní růst. Problém je ale v tom, že si člověk vedle toho formuje návyky, které jsou důležité v obrovské organizaci, ale mimo ni působí potíže. I když firemní reklamní slogany mohou říkat něco jiného, rozhoduje schopnost přesně dodržovat předpisy, samostatnost je spíše na škodu.

Tato dichotomie nepočítá s tím, že i malá firma se může pohybovat na světovém trhu a patřit na něm ke špičce. Pokud si najde správný segment, zaměří se na úplně novou technologii, a má i trochu štěstí. Třeba Optaglio nemá více než 100 zaměstnanců. To je ta velikosti, kdy ještě nepotřebujete složitá pravidla a můžete se řídit zdravým rozumem.

Otevírá to ale obecnější otázku, proč je lépe přijmout zaměstnance zvyklého samostatně myslet a samostatně řešit problémy než zaměstnance seznámeného s posledními novinkami. Protože v organizaci jako Optaglio se to druhé rychle doučí. „Když jsem nastupoval, moje angličtina za moc nestála. Ale protože jsem od prvního dne řešil záležitosti s mezinárodními partnery, rychle jsem to dohnal. Totéž platí o znalosti globálního trhu. Když absolvujete každý měsíc několik jednání v různých částech světa, zorientujete se,“ říká technický manažer ve společnosti Optaglio Libor Šustr. A pochvaluje si, že zde dostal k tak pestré práci a k tak samostatnému řešení komplexních úloha, jaké by bylo v korporaci nemyslitelné.

Jenže ono to, žel, platí i naopak. Člověk, který sice zná poslední novinky na světovém trhu, ale místo samostatného jednání je zvyklý čekat na předpisové vstupy, držet se předpisů a hledat eskalační procedury, ten se adaptuje jen málokdy.

Což vede k další obecné av velmi vážné otázce. Optaglio těch pár desítek dalších lidí nakonec sežene. Ale co bude s těmi desetitisíci  pracovníků v korporátních montovnách, výrobnách a administrativních centrech? Až budeme pro korporace moc drazí nebo až přijde i třeba jen malá krize, přijde masové propouštění a česká ekonomika bude řešit umístění lidí obtížně použitelných mimo korporaci. To není dobrá perspektiva pro ně osobně ani pro národní hospodářství.

INFORMACE O NÁBOROVÉM PROGRAMU SPOLEČNOSTI OPTAGLIO NAJDETE ZDE.

Protect real people, not identities!

Digital identity, mobile ID, federated identities, ID management – these and similar terms that used to be part of IT world now often get into the centre of discussions about security, service delivery and even philosophy of attitude of states towards their citizens. And, of course, significant technology projects with huge budgets.

There are even approaches that have silently accepted the assumption that information systems can be the real base od identity policies. Physical authentication processes can be thus derived from information systems. Some even suggest replacing of physical ID documents by mobile applications, a de facto extension of central information systems.

How fascinating are these new ideas, common sense should still be applied. Otherwise, it may happen that their implementation will lead to the creation of the world where digital ID and secure personal information sharing work perfectly, nevertheless it is not possible to authenticate many real-life persons.

It is thus useful to come back to earth regularly, leaving the world of technical details and sexy concepts, asking a simple question: Why we do it?

The answer is: To enable Mr. Brown from Crawley, West Sussex to proved that he is Mr. Brown from Crawley, West Sussex, and not someone else. To protect other people from being misled by Mr. Black claiming that he is Mr. Brown.

It should be reminded again and again that protection of abstract identity is not the goal. Security of a person is the goal. Protection of a citizen with his/her look, place of living, contacts and relations. Identity management is just a tool to enable this particular citizen to be authenticated, even if he/she leaves his/her home.  It is critical. Most effort and investments should be concentrated here.

An information system is just a tool. A record in the system is just a reflection of real physical identity. If the record is deleted, Mr. Brown is still Mr. Brown.

Shared digital ID, biometrics, mobile applications etc. can work only above this firm base. The entire system of electronic ID management falls down if it is not possible to prove physical identity unambiguously and undeniably. There would be no difference between real Mr. Brown and an anonymous account at a social network.

The critical question is the following: Is physical identity protected so strongly that it can be the base for digital identity? Is physical identity protected against failing of electronic tools? The answer points toward physical ID card with ultimate protection against all types of attacks and process of its issuing.


Optaglio, the global leader in high-resolution security holograms and a research organisation, can help with the following:

This portfolio is not closed because Optaglio´s research units innovate continuously.