Is it possible to protect drugs, patients and manufacturers at the same time?

How would the perfect drug anti-counterfeit protection look? There would be an advanced hologram or another very strong protection element on each package. The details would be published on the Internet. It could be for instance a sophisticated hologram supplemented by other anti-counterfeit protection elements. In addition to that, the packaging would also include hidden protection.

At all places with Internet access, doctors and other users would be able to identify genuineness of protection elements easily. If there were a risk that counterfeiter can imitate them, they would be immediately replaced with something stronger.

Doctor and those patients who do protect their health would check anti-counterfeiting protection elements quite regularly. Nobody wants to take drugs with no guarantee what is inside.

In addition to that, a group of risk takers would exist similar to people who currently intentionally buy fake viagra. But those people risk only their health. Most of them are not ready to spend money on more expensive genuine drugs anyway. Impact on producers is thus just limited. And there are also marginal groups, such as the hopeless population of impoverished countries who cannot afford genuine drugs under any arrangement.

Nobody would be worse than today. The processes would be much simpler. And it is possible that manufacturers would decrease costs, in comparison with the current situation of running entire divisions focused on market watching and large teams of lawyers.

However, the situation on the market is entirely different. Anti-counterfeit protections elements are added to drug package, but they are used mainly for tracking. If hospitals purchase directly from manufacturers, or through a single distributor, such features are beneficial.

Beside it, there is a vast area where genuine drug producers need to watch situation across marketplaces, check the origin of products and perhaps initiate a police action. Taxpayers cover a significant proportion of costs (public health requirements can justify it) and operators of marketplaces and end customers.

We have warned on this blog for a long time that such strategy will result in market destruction. Even the giant Amazon had to delist some classes of items because it was not able to run sophisticated system of checking the origin of each product. Typical loss-loss situation. Amazon loses revenue, but the vendors lose a market with more than 100 million users.

It appears that the impact is even more severe and includes limitation of drug access for people in impoverished countries. A few weeks ago, a group of humanitarian organisations underlined this aspect, criticising Europan union in their open letter. European Commission published a list of marketplaces with insufficient protection against counterfeited products. It seems it is a part of long-term effort to press the national governments to close these marketplaces or enforce implementing more robust anti-counterfeit protection processes.  But stronger protection measures cost more money. It may be difficult even for giants to finance it (as we see on the case of Amazon) and destruction for the weak. Stronger anti-counterfeit protection of marketplaces thus leads to cutting people in poor regions from genuine and counterfeited drugs.

A risk that counterfeited drugs from impoverished countries get to Europe is pretty small. Profound border checks focused on fakes prevent this kind of imports. It seems that EU protects its corporation. It is a legitimate purpose but not at the expense of other people in other countries. What about focusing effort instead on forcing manufacturers to implement stronger anti-counterfeit protection elements (no outdated simple holograms or guilloches anymore). EU should also build a single database of anti-counterfeit protection elements so that a user can ask about any drug produced in EU and can see what holograms or other protection elements should the package include.

Not only pharmacy industry would benefit from it. It would be an excellent example for premium brand producers. Most of them understand they need to move toward massive implementation of anti-counterfeit protection elements but do not hurry.


Optaglio helps through its products and services that include:

Continuous innovation and technological development to keep advantage against counterfeiters.

Advertisements

Je možné chránit proti padělání léky, pacienty i výrobce zároveň?

Jak by vypadala ideální ochrana léků proti padělání? Na každé krabičce by byl pokročilý hologram nebo nějaký jiný opravdu hodně silný prvek protipadělatelské ochrany. Detaily tohoto ochranného prvku by byly zveřejněny na internetu. Ideálně by se jednalo o kombinaci hologramu a dalších prvků. Kromě toho by balení obsahovalo nějakou skrytou ochranu.

Všude, kde existuje přístup k internetu, by si lékaři i další uživatelé mohli snadno ověřit, zda je hologram nebo jiný ochranný prvek na léku shodný s předepsaným. Pokud by hrozilo, že se padělatelé naučí prvek napodobovat, výrobce by rychle přešel k silnějšímu.

Lékaři i ti pacienti, kterým opravdu záleží na jejich zdraví, by kontrolovali obaly poměrně pravidelně. Nikdo přece nechce brát léky, u nichž není jisté, jakou účinnou látku obsahují (pokud vůbec nějakou).

Kromě toho by existovala určitá skupina hazardérů, která by odpovídala přibližně těm, kdo dnes kupují třeba falešnou viagru, aby ušetřili. Nicméně tito lidé riskují pouze své vlastní zdraví a většina z nich by stejně nebyla ochotna utrácet za drahé originální léky. Dopady na výrobce tedy nejsou dramatické. A pak to jsou zoufalé skupiny obyvatel velmi chudých zemí, kterým prostě nezbývá než riskovat. Ti nemají na originální léky dnes a nebudou na ně mít ani v žádném budoucím uspořádání.

Nidko by na tom nebyl hůře než v současné době. Pro téměř všechny hráče by to bylo výrazné zjednodušení. A dost možná, že pro výrobce by to bylo i finančně výhodnější než dnešní stav, kdy musí vydržovat celé divize sledování trhů a spoustu právníků pro podávání žalob.

Nicméně vývoj jde zatím jinou cestou. Na lékové obaly se většinou připevňují ochranné prvky, ale slouží spíš ke sledování oběhu a využívají se především tam, kde nemocnice kupují přímo od výrobců, případně přes jednoho distributora. Vedle toho zůstává obrovská oblast, kde nezbývá než sledovat, co se objeví ve kterém obchodě, kontaktovat prodejce, ověřovat původ a případně iniciovat policejní razie. Podstatnou část nákladů na tento typ ochrany nesou daňoví poplatníci (což je snad ospravedlnitelné s ohledem na veřejné zdraví), ale také provozovatelé tržišť a do značné míry zákazníci.

Na tomto blogu už dlouho upozorňujeme, že jedním z důsledků je destrukce trhů. Dokonce i gigant Amazon byl nucen vyřadit z nabídky některé třídy položek, protože nedokázal provozovat náročný systém ověřování původu každého kusu zboží. Což je škoda pro Amazon, ale také pro výrobce, kteří přišli o trh s více než 100 miliony zákazníky.

Jenže teď se ukazuje, že celá záležitost má daleko vážnější dimenzi. A sice, že omezuje také přístup k lékům ve velmi chudých zemích. Nedávno na to upozornila skupina humanitárních organizací, když ve společném prohlášení kritizovala kroky Evropské komise (zde). Jde o to, že Evropská komise publikovala seznam 30 elektronických tržišť s léky, které jsou mimo EU a které neprojevují dost horlivosti v boji proti padělkům.  Zcela zřejmě je to součástí nátlaku  na to, aby místní vlády tato tržiště buď zavřely nebo přinutily místní provozovatele k systematické kontrole zboží a dalším ochranným opatřením. Jenže taková opatření stojí peníze. Jak ukazuje výše zmíněný příklad Amazonu, i pro ty největší to může být problém, natož pro chudé provozovatele v zemích třetího světa. Nutným důsledkem programů ochrany proti padělání tedy bude v tomto případě to, že se k některým chudým lidem nedostanou léky. Ani ty pravé. To je realita, na kterou neziskovky upozorňují.

Přitom riziko, že by se padělané léky dostávaly z afrických obchodovacích systémů na evropský trh, je velmi malé. Probíhají totiž poměrně důkladné celní hraniční kontroly zaměřené právě na padělky. Spíš to působí dojmem, že EU chrání zájmy „svých“ korporací. Což je legitimní, ale nemělo by to být na úkor jiných lidí z jiných zemí. Což takhle věnovat tu energii třeba tomu, že by EU přiměla výrobce léků, aby implementovali silné ochranné prvky (tedy žádné primitivní hologramy ani nic na té úrovni) a že by zřídila databázi ochranných prvků, kam se uživatel mohl zadat jakýkoliv lék vyrobený v EU a okamžitě by viděl, jaké hologramy nebo jiné ochranné prvky má obsahovat.

Ono by to prospělo nejen farmacii. Byl by to dobrý příklad i výrobce značkového zboží, kteří řeší stejný problém, vědí, že budou muset přejít na masivní nasazování ochranných prvků a nechce se jim.


Společnost Optaglio pomáhá v podobných situacích dodávkami produktů a služeb, které zahrnují, mimo jiné:

Tackling the human factor in anti-counterfeiting

“Discussing the human factor is much easier than taking it into account when building a protection strategy, and this is increasingly an issue because – while everybody knows that humans can be the weakest link in the security chain, nobody has a realistic idea for improvement,” state Optaglio´s Petr Hampl a Libor Sustr in their article for Securing Industry.

It is often said that the human factor is the weakest link in anti-counterfeiting – and that‘s not surprising as a similar situation exists in all security areas.

Current anti-counterfeit technologies are becoming so advanced that imitation of the latest generation of protection elements can be almost impossible. However, even the best protection elements are useless if there is no one primed to examine them thoroughly. That means inspectors need to pay sufficient attention and be well trained. After all, there are case studies of frauds that include accepting counterfeit documents with completely missing security elements.

Human factors, therefore, play a critical role, as long as the inspection process is not fully automated. But discussing the human factor is much easier than taking it into account when building a protection strategy, and this is increasingly an issue because – while everybody knows that humans can be the weakest link in the security chain, nobody has a realistic idea for improvement.

Holography company Optaglio is taking the first step to solving this situation the recent establishment of a behaviour laboratory in Lochovice, the Czech Republic, staffed mostly by external psychologists and other experts, to try to introduce some scientific rigour to the study of human factors in anti-counterfeiting.

The laboratory wants to draw together the current fragmentary information in this area, and build on it in the hope of applying it to the security setting. It is equipped with appliances such as eye-tracking cameras and environment simulators to examine how people identify protective features and measure the impact of stress, tidiness, changes in motivation etc. To make that a success it is vital that there is knowledge sharing between technological and behavioural research – and that’s the reason why the research centre is integrated into Optaglio’s technology-focused functions.

The lab is focusing on the following areas.

THE FULL VERSION OF THE ARTICLE IS AVAILABLE HERE. 

 

Identity thefts through biometric data. It is already here

We have warned several times on this blog that the massive application of biometry is a time bomb, especially if the data are stored in centralised databases. But we also see growth in a number of biometric technology vendors, marketing budgets and new products. Optimism thus prevails in the public space. Risks are underestimated, and they appear as sci-fi issue of a distant feature. But they actually happen.

Biometry data compromisation becomes a part of everyday life. During the most famous security incident, unknown hackers got access to fingerprints of 5,5 million employees of American federal government. We do not know what happened with stolen data, but usually, they are sold on the black market. It is quite likely that several criminal organisations have they now, passing to other parties. Nobody can stop them. Do the people know what happens with their fingerprint data?

Much more serious cases can appear. They are rooted in a wrong assumption that a record in a central database is the primary source of human identity. A person is authenticated through comparing a living person with the file. If he/she matches with biometric data, his/her identity is confirmed. Such concept is straightforward and logical from the technical point of view. But it is against common sense! A person is not a superstructure of a database record. And there is a formidable threat on the background. What if my record is wrong?

It is not just a theoretical possibility. Not long a time ago, a case of Olajide Ogunye,  a son of Nigerian parents with Canadian citizenship, was published. He was a law abiding citizen, he held all required documents a felt safe. But he should not have felt safe.  Somebody made a mistake while entering data into the database and Olajide´s fingerprint was assigned to a wanted person. Canadian law enforcement units work on principle „the truth is in the system“ so that Olajide was arrested and spent almost a year in a high-security prison. Genuine documents did not help. Testimonials of his neighbours were not accepted. Olajide was lucky that he had a persistent tireless lawyer.

A small data mistake can result in a nightmare. What if the error was not identified? What if a law-abiding person was replaced with an extremely dangerous killer? What if somebody cannot afford a good lawyer? And first of all – how frequent are smaller cases of „only“ rejecting the transaction, transferring property, or a short-term annoyance? Even if the error rate was lower than one per cent, millions are impacted.

We can expect a typical answer: a technological solution, such as adding supervisory steps, adding more authentication data or strong antivirus protection. But more checks cannot solve the fundamental mistake in the architecture.  Human identity cannot be a database record from its very principle. It is a living human being with a place of living, history and relationship with other people. The role of the technical solution is to point at this person.

How can national or even international authorities and law enforcement units authenticate people with sufficient level of certainty? In the best case scenario, there is a continuity of confirmation. It means that there is a trusted person who can confirm knowing the authenticated person from his/her very childhood.  Or he at least knows him/her for, let say, ten years. It should be the base for physical ID documents issuing. And the document should be the base for the creation of records in information systems.

Such architecture also ensures stability in case of a security incident. If the information system fails, a person can be authenticated using his/her physical ID document. If there is a disbelief in the genuineness of physical ID document, an investigation can be done in place of living. The police officers can ask in the neighbourhood: Do you know this person? Biometry and smart systems can enhance comfort and effectiveness but should be applied carefully and with awareness of risks.

 

Krádeže biometrické identity. Už je to tady

Na tomto blogu se už dlouho snažíme vyjádřit přesvědčení, že biometrické údaje představují časovanou bombu,  zvláště  když jsou ukládány do centrálních databází. Jenže výrobců přibývá, marketingové rozpočty rostou, objevují se stále nové produkty a veřejný prostor naplňuje optimismus. Rizika jsou odsouvána na okraj a pojímána jako něco vědeckofantastického, co nenastane v dohledné době.

Jenže ve skutečnosti se ta rizika již naplňují.

Krádeže biometrických údajů se stávají součástí každodenního života. Při nejznámějším publikovaném incidentu se neznámí hackeři dostali k otiskům prstů 5,5 milionu zaměstnanců amerických federálních úřadů. Nevíme, co se s ukradenými daty stalo, ale obvykle tomu bývá tak, že odcizené údaje se prodávají na černém trhu, takže je docela možné, že dnes už je vlastní několik zločineckých organizací, ty je předávají dál a nikdo nedokáže zastavit další šíření. A je otázka, zda postižení vědí, co všechno se se záznamy jejich otisků děje.

Jenže může docházet k mnohem horším případům. Ty vycházejí z chybné koncepce, podle níž je ústředním zdrojem identity záznam v centrální databázi. Autentizace je prováděna primárně porovnáním živého člověka se záznamem –  když se k biometrickému záznamu nehodí, tak to není on.  Je to koncepce jednoduchá a logická z hlediska technických expertů, kteří navrhují informační systémy. Jenže to přece neodpovídá reálnému životu! Člověk není nadstavbou záznamu v databázi! A v pozadí se skrývá hrozivé riziko. Co když se stane, že právě u mého záznamu dojde k chybě?

Není to jen teoretická otázka. Nedávno byl publikován případ Olajide Ogunye. Kanaďan, syn nigérijských přistěhovalců, si pokojně žil, měl v pořádku doklady a měl za to, že se mu nemůže nic stát. Jenže nějaký úředník udělal chybu při zadávání dat do centrálního systému a Olajideho otisky prstů byly přiřazeny hledanému člověku. A protože kanadské bezpečnostní složky vychází z koncepce „co je v systému, to je pravda,“ byl nešťastník zatčen a téměř rok držen ve speciální věznici. Žádný jiný způsob autentizace nebyl akceptován. Nepomohly doklady, nepomohlo svědectví sousedů. Ještě, že měl neúnavného právníka, jinak by se možná ven nedostal.

Z drobné chyby v databázi se stává noční můra. Co kdyby se na omyl nepřišlo vůbec? Co kdyby došlo k záměně s nějakým zvlášť nebezpečným brutálním vrahem? Co kdyby se to stalo člověku, který si nemůže dovolit dobrého advokáta? Ale především – jak často k tomu dochází v „menších“ případech, kdy je na základě chybného určení identity „pouze“ zablokována transakce, převeden majetek nebo dojde ke krátkodobé nepříjemnosti. I kdyby byla chybovost v databázi třeba jen půl procenta, jsou ohroženy miliony lidí.

Samozřejmě můžeme očekávat tendenci řešit celou záležitost technologicky, třeba implementací dalších kontrol, přidáním dalších autentizačních údajů nebo silnější antivirové ochrany. Může to přinést určité snížení rizika, ale nikoliv takové řešení, které by bylo zcela vyhovující. Když je chybná základní architektura, více kontrol nestačí. A identita člověka, to přece nemůže být záznam v databázi. To je živý člověk, který někde žije, má minulost a vztahy s lidmi. Všechny ty technické věci musí ukazovat na toho člověka.

Jak si mohou celostátní či dokonce nadnárodní úřady a bezpečnostní jednotky jisty jeho identitou? Ideálně tak, že existuje kontinuita svědectví. To znamená, že existuje někdo, kdo je sám důvěryhodný a kdo může dosvědčit, že posuzovaného člověka zná od dětství. Nebo aspoň, že ho znáš už třeba 10 let.  To je základ, o který se může opírat fyzický doklad a nad tím vším může být další nadstavba – údaje v informačních systémech. Tato „architektura“ také poskytuje jistotu v případě bezpečnostního incidentu. Pokud vznikne problém v systému, člověk může přijít s fyzickým dokladem a prokázat svou totožnost (základnější úroveň není narušena). Pokud vznikne pochybnost o pravosti dokladu, je možné provést šetření v místě bydliště. Biometrie a chytré systémy mohou vše výrazně usnadnit, ale mělo by se k nim přistupovat obezřetně a s vědomím všech rizik.

Optaglio integrates competing hologram technologies – laser and electron beam

Optaglio has introduced its first holograms created with a combination of technologies, applied separately so far. Combination of technologies should prevent counterfeiters from easy identification what measures were used for hologram creation.  It is a part of long-term Optaglio effort to keep holograms the most secure anti-counterfeit technology available.

“It is no revolution. Some companies tried to combined laser and electron beam some ten years ago. The results were quite disappointing, but the technologies are much more advanced now,“ said Tomas Karensky, the Senior Research Manager in Optaglio. “ We invited university experts to help us with the laser part because our primary focus is e-beam. The first results are more than satisfactory. Experts questioned were not able to identify precisely what technologies were used for master hologram creation.

Optaglio applies a combination of technologies to the design of its current holograms to enhance or change some visual illusions and features. In the next phase of the project, focused graphical design for combined holograms will be created. The psychological laboratory will also be included to ensure that unique hologram features correspond to user abilities to identify them. Such comprehensive protection elements should be available by the end of this year.

Optaglio was founded in 1994 by a group of scientists from Czech Academy of Science. It has always been more a research organisation than a traditional manufacturer. In 2015, all Optaglio´s research and development activities were concentrated into Optaglio Labs in Lochovice, Czech Republic. During the last year, technical research activities were supplemented by behaviour research laboratory and a systematic approach to hologram designing.

 

About Optaglio

Optaglio is the global leader in high-resolution e-beam lithography security holograms.  During almost 25 years of our history, we have delivered billions of holograms to governments, card manufacturers, security printing companies, premium brand producers and other organizations in more than 50 countries around the world.

In 2015, a large scientific centre and production facilities were opened in Lochovice, Czech Republic. The company currently employs almost 100 people in the United Kingdom and the Czech Republic.

Optaglio, certified to relevant international standards, operates under strict 24/7 security supervision. Our comprehensive security system covers people, processes, data and facilities. The company is a member of International Hologram Association (IHMA) through which it registers all its security devices and holograms in the central security register, in London.

More information is available on http://www.optaglio.com.

Fighting fakes or fighting people?

The Scottish government has unveiled another round of tender for anti-counterfeit technologies. It is especially interesting that required solution targets rather customer behaviour than fakes sellers.  It is assumed that clients buy fakes intentionally. It is a de facto breakthrough because the principle of customer protection is left. The Scottish government tries to protect manufacturers against those citizens who seek to purchase counterfeited products.

A lot of questions arise. Not long ago, a BBC commentary asked if taxpayers should cover anti-counterfeit activities. It would be more logical to put this entire area under civil suits. If a manufacturer claims it has been impacted, it can demand compensation from fakes producers and sellers. Criminal police should not spend their time on it.

The second question asks what motivates people to buy fakes. There are some studies of factors that discourage from purchasing counterfeited goods. But we know almost nothing about motivators. If a florist carries a handbag for 10 000 USD, almost nobody believes that it is genuine. And if some people thought the bag was authentic, it would be somewhat troubling for the owner because she could be suspected from involvement into organised crime or other bad behaviours.

The third. What is the real impact of counterfeiting on brand manufacturers? Studies that have been published estimate yearly impact in order of hundreds of billion dollars. Experience of our customer confirms that protection elements application usually leads to revenue growth by tens of percents. However, other markets are much more complicated than alcohol.  It is not always true that a customer is opting between genuine product and cheaper fake. Let us look at a hypothetical customer who considers a purchase of luxury watches. He likes Rolex for 20 000 USD, but he can spend only 15 000 USD. This customer most likely will not buy a fake Rolex, but he would instead prefer a bit cheaper genuine watches. False Rolex is intentionally purchased mostly by people who would never even consider buying real Rolex.

Fourth. What is the impact of counterfeiting on brand value, and under what conditions? It has been traditionally believed that falsifying damage brand because it is difficult for customers to differentiate between genuine products and low-quality fake. However, in some cases it is clear. CEO´s watches are likely original Rolex, warehouser watches are probably fake. If millions of people express „if I could afford it, I would be this luxury brand“, it is great advertising, completely free.

Sixth. It is essential to understand the border between segments of intentional fakes purchasing and segment where customers don’t want to buy fakes. The second area includes most drugs, food, toys, critical machine parts and other products where customers want a guarantee of keeping health standards and other parameters.

Seventh. Is it wise to continue with the innumerable lawsuit? Isn’t better to apply a generous attitude, such as Ferrari does? If you put Ferrari sign on your Renault, the Maranello company will not go after you.

Perhaps it would make sense it premier brand producers concentrated on solution segments where customers are on their side. The right strategy: Add a strong protection element and trust your customers.


Optaglio helps through its products and services that include:

Continuous innovation and technological development to keep advantage against counterfeiters.

Boj proti padělkům nebo proti lidem?

Skotská vláda vypsala další kolo výběrového řízení na technologii pro boj proti padělkům. Zajímavé je, že požadované funkce necílí na falešné výrobce, ale sledují chování zákazníků. Počítá se s tím, že zákazníci kupují padělané věci úmyslně. Vlastně se jedná o průlom v tom smyslu, že je opouštěno od filosofie založené na ochraně zákazníků a pracuje se s předpokladem, že stát chrání výrobce před zákazníky, co si chtějí pořídit padělky.

Samozřejmě to otevírá řadu otázek. Komentář společnosti BBC se např. nedávno ptal, do jaké míry je ospravedlnitelné, aby náklady na boj proti padělkům nesli daňoví poplatníci. Logické by přece bylo přesunout celou problematiku do oblasti občanskoprávních sporů. Pokud se nějaký výrobce domnívá, že je poškozen, nechť vymáhá náhradu po tom, kdo falešné zboží vyrábí nebo prodává. Není třeba tím zdržovat policii.

Druhá otázka zní, co vlastně lidi motivuje k vědomému pořizování padělků. Existují výzkumy, které ukazují, co je může od nákupu padělku odradit, a do jaké míry. Ale nevíme téměř nic o základní motivaci. Když  začne prodavačka nosit kabelku, která stojí 100 000 korun, její okolí nepředpokládá, že by se mohlo jednat o originál. A kdyby tomu lidé kolem ní náhodou uvěřili, byla by to spíš nepříjemnost. Nejspíš by byla podezírána ze zapojení do organizovaného zločinu nebo nějaké amorální praktiky.

Třetí otázka. Do jaké míry padělky reálně poškozují výrobce? Byly publikovány výsledky řady studií, které hovoří o škodě ve výši stovek miliard dolarů ročně.  Zkušenost našich zákazníků potvrzuje, že pokud výrobce začne aplikovat ochranné prvky např. na viněty lahví s alkoholem, může očekávat nárůst prodejů o desítky procent. Nicméně v řadě segmentů trhu to není tak jednoduché.  Předpoklad, že zákazník volí mezi originálem a levnějším padělkem, nemusí vždy platiti. Vezměme si třeba hypotetického zákazníka, který uvažuje o koupi velmi luxusních hodinek. Líbí se mu rolexky za půl milionu korun, ale cena se mu zdá příliš vysoká. Takový zákazník si nekoupí padělané rolexky za 300 000, nýbrž originál méně luxusní značky. Padělané hodinky Rolex si zpravidla pořizují spíš ti, kdo by o  koupi skutečných nikdy nemohli uvažovat.

Čtvrtá otázka. Jaký dopad má falšování na prestiž značky, a za jakých okolností. Tradiční představa říká, že uvádění padělků značku poškozuje, protože nebude možné rozlišit mezi orignálem a padělkem mizerné kvality. Jenže pokud je jasné, který kus je originál a který padělek, může naopak dojít k tomu, že masové falšování naopak zvedá prestiž značky. A rozdíl může být zřejmý i z toho, kdo je vlastníkem. Máloco je lepší reklama, než když miliony lidí vyjadřují „kdybych na to měl, pořídil bych značku XY.“

Pátá otázka. Postupuje určitý segment luxusních zákazníků tak, že si cíleně pořizuje padělky? Pokud si miliardář koupí falešné rolexky za jeden dolar, nejspíš jej nikdo nebude podezírat a hodinky na jeho zápěstí budou ve společnosti akceptovány jako pravé. Značkoví výrobci by tak mohli přicházet o obrovské peníze. Jenže četnost takových případů nedokážeme ani odhadnout, protože nikdo neumí realizovat dotazníkové výzkumy miliardářů.

Šestá otázka je velmi důležitá. Kde je hranice, která odděluje segment cíleného kupování padělků do segmentu, kde lidé padělky nechtějí? Do druhé skupiny zjevně patří většina léků, potraviny, hračky, důležité díly do strojů apod. – tedy všechno, kde záleží na dodržení zdravotních standardů a dalších parametrů.

Sedmá otázka. Nebylo by lepší, kdyby se výrobci vykašlali na žaloby a razie a postupovali s takovou velkorysostí jako třeba Ferrari? Pokud si na svou starou fábii přiděláte značku Ferrari, nikdo vás kvůli tomu žalovat nebude. Je to pod úroveň legendy z Maranella.

Možná by nebylo špatné, kdyby se výrobci značkového zboží soustředili převážně na ty oblasti, kde mohou očekávat vstřícnou spolupráci zákazníků. Tedy na ty oblasti, kde stačí připojit výrazný ochranný prvek a spolehnout se na to, že zákazníci si sami ohlídají, že kupují originál.


Společnost Optaglio pomáhá v podobných situacích dodávkami produktů a služeb, které zahrnují, mimo jiné: