Příběh mikrohologramů – druhá část

V prvním díle, který najdete zde, jsme popisovali, jak vůbec vznikl základní nápad na mikrohologramy, jak probíhaly první vývojové projekty i jak se mikrohologramy postupně prosazovaly na trhu. Dostali jsme se až k bodu, kdy byl na trh uveden holografický sprej (obsahující právě tyto miniaturní částice), který byl používán primárně k ochraně historických děl nebo náhradních dílů proti odcizení. V Pobaltí dokonce vznikl projekt zahrnující desítky autosalonů a počet krádeží skutečně začal klesat.

Přesto to Igor Jermolajev neoznačuje za komerční úspěch. „Ano, něco se prodalo, ale celkově to nebyl ziskový produkt,“ vzpomíná. „Zákazníci na to nebyli zvyklí. S něčím podobným se setkávali poprvé, byli rozpačití, odkládali koupi.“ A když se prodalo, cena neodpovídala pracnosti.

Nicméně firma v mikrohologramy pořád věřila. A pořád se pro ně hledalo správné využití. Probíhaly diskuze se zákazníky a obchodními partnery. Zlomový projekt přišel v roce 2010, kdy se objevil zákazník odebírající 3 – 4 kilogramy mikrohologramů měsíčně, což převedeno do počtu kusů, znamená něco mezi 7 a 70 miliardami (podle velikosti mikrohologramů). Plně to vytížilo skoro tři desítky zaměstnanců, vlastně vznikla taková malá manufaktura, popisuje to manažer výzkumu.

Od manufaktury k automatizované lince

O dva roky později přišel další přelom. Zakázka z Ruska na 20 kilogramů mikrohologramů měsíčně, což – jak si čtenář snadno spočítá – obnáší nějakých čtvrt bilionu kusů. „Od první chvíle nám bylo jasné, že výroba takového objemu se neobejde bez automatizace,“ říká Igor Jermolajev. Což není o tom, že vezmete robota, který dělá lidské pohyby, ale o další změně technologie. Tedy další vývoj, vymýšlení, zkoušení, testování, slepé cesty a nakonec výsledek.

Dnes mikrohologramy nevyrůstají na niklových deskách, ale na plastové holografické fólii. Role fólie postupně probíhá několika stroji, kde je nanášen fotorezist, probíhá osvětlování, expozice, narůstání v galvanické lázni, vymývání, vážení…. jsou na to zapotřebí tři stroje, ale k jejich obsluze stačí jeden jediný člověk.

To se jako popis vejde do jediného odstavce, ale je za tím obrovská spousta práce. Vývojáři a technologové ve společnosti OPTAGLIO museli vyřešit řadu problémů, vyzkoušet dost nových věcí, na něčem se vyvztekat a prožít i chvíle napětí. „Objednali jsme nové stroje, a i když jsme ten postup měli odzkoušený, nikdy nevíte předem, jak se to osvědčí v praxi. Přitom takové stroje na míru nejsou vůbec levné,“ vzpomíná Igor. „Nicméně vše zafungovalo jak mělo. Někteří operátoři měli problém se změnou, ale nakonec si zvykli a výroba se rozběhla.“

V roce 2017 jsou mikrohologramy osvědčeným produktem. Chrání ceninový papír, zalévají se do polykarbonátu, dávají se do plastových překryvných fólií… a vývoj nekončí. Nový produkt OVImage je první holografické řešení, které umožňuje identifikovat jednotlivé kusy karet. A vedle toho jsou vylepšovány i samotné mikrohologramy, takže se brzy nejspíš dočkáme dalších překvapení.

Advertisements

One thought on “Příběh mikrohologramů – druhá část

  1. Pingback: Příběh mikrohologramů – první část | BLOG společnosti OPTAGLIO

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s