Příběh mikrohologramů – první část

Převratná inovace se postupně rodila víc než 10 let. Byly to roky práce, bádání, chvílemi i rizik. Ale podařilo se. Dnes mikrohologramy chrání proti padělání nebo proti krádežím pasy, kolky, umělecké předměty, náhradní díly… zkrátka, na co si vzpomenete.  

Vynálezce usedne ke stolu, rozsvítí se mu v hlavě a v jeho představě vyvstane úžasný stroj s nepřekonatelnými funkcemi. Za pár týdnů je zahájena výroba, poptávka je okamžitá, vznikají tisíce nových pracovních míst a vynález mění svět. Tak takhle tomu není téměř nikdy. Normální je, že technologická inovace je podložena roky tvrdé práce, spoustou nejistoty a rizikem, že je se jedná o slepou cestu. A je taky normální, že první verze vlastně není až tak dokonalá – že ten skvělý produkt vzniká postupně několik let, kousek po kousku.

Třeba mikrohologramy. Jsou to titěrné částečky kovu, z nichž ty nejmenší měří asi 40 mikrometrů, ty největší asi půl milimetru. Pouhýma očima vypadají jako kovový prach, ale ve skutečnosti je na každé takové tečce hologram a často je na povrchu i vyleptané písmeno nebo číslice. To ovšem pochopitelně neuvidíte bez zvětšovacího skla. Při pohledu lupou si můžete také všimnout pravidelného tvaru, některý zákazník chce totiž mikrohologramy šestiúhelníkové, jiný čtvercové a jiný třeba kulaté.

Mikrohologramy představují něco, v čem Česká republika a OPTAGLIO nemají ve světě konkurenci. Ale jsou za tím roky a roky práce.

Od nápadu k rukodělné výrobě

První požadavek přišel někdy v roce 2000 od dceřinné firmy Metallic Security. „Obchodníci se setkali s produktem spočívajícím v tom, že do laku byly přimíchávány malé částice, podle nichž bylo možné dodatečně ověřit pravost předmětu. A přišli za námi, jestli by na takových částicích nemohly být hologramy,“ vzpomíná manažer výzkumu Igor Jermolajev.

Z nápadu tedy vzešel požadavek na firemní výzkum, kde naštěstí mohli v podstatě sáhnout do šuplíku s hotovými řešeními. Asi dva roky předtím totiž ve firmě OPTAGLIO přemýšleli, jak seskládat několik malých hologramových matric do jedné velké. Tato zdánlivě banální záležitost si vyžádala spoustu vývoje a jedním z vedlejších produktů byla technologie pro vytváření miniaturních niklových hologramů. Teď „stačilo“ technologii dotáhnout.

I tak si to vyžádalo dost práce, ale na konci projektu byly opravdu k dispozici mikroskopické částice s hologramem. A byl rovněž k dispozici – to je je minimálně stejně důležité – výrobní postup. A nebyl to postup jednoduchý. Niklová deska, nanášení fotoresistu, přikrývání, osvětlování UV světlem, vyvolávání, narůstání niklových částic v galvanické lázni… až po vytřásání hotových mikrohologramů nalepených na podložce.  Tedy postup sice poměrně komplikovaný, ale realizovatelný a výroba v podstatě rukodělným způsobem se mohla rozběhnout.

Od dílny k manufaktuře

V roce 2004 nechala firma mikrohologramy patentovat.  Průlomová inovace vzbudila pozornost tisku a začal se prodávat holografický sprej. V podstatě šlo o bezbarvý lak, do kterého byly mikrohologramy vmíchány. Stačilo pak postříkat chráněný díl sprejem. Hlavní využití se netýkalo boje proti padělkům, ale ochrany proti krádežím. Mikrohologramy se tak dostávaly na umělecká díla a automobilové díly, v Pobaltí dokonce vznikl velký projekt zahrnující desítky autosalónů. Projekt měl za cíl snížit počet krádeží vozů a zahrnoval jak satelitní sledování, tak označování těch dílů, které se z ukradených vozů nejčastěji vymontovávaly, pomocí mikrohologramů.

Pokračování zde.