Rozhovor se zakladatelem společnosti Optaglio Igorem Jermolajevem

Jste jedním z experimentálních vědců, kteří před skoro 25 lety založili společnost Optaglio. Jaké to bylo, stát se najednou podnikateli?

To bylo tak. Všichni jsme pracovali ve výzkumném ústavu v Dubně u Moskvy, a pak jsme se přesunuli do Prahy, do Ústavu jaderné fyziky Akademie věd. To bylo v poměrně těžkých porevolučních letech, kdy platy ve vědě byly extrémně nízké. Plně kvalifikovaní vědci brali měsíčně asi 4500 korun (150 USD). Hodně lidí tehdy přecházelo z vědy do podnikatelské sféry.

Měli jsme představu, že vymyslíme něco, co nám bude přinášet peníze, rozběhneme firmu, najmeme do ní zaměstnance, ta firma nám bude vydělávat peníze a my se budeme moci zabývat vědou.

Byla to ale naprostá utopie. Možná jsme jen neměli štěstí, kdo ví. Ale nenašli jsme zaměstnance, kteří by měli opravdovou vnitřní motivaci táhnout firmu vzhůru. Museli jsme se tomu věnovat víc a víc. Nakonec jsme ukončili akademickou činnost.

Nechybí vám to?

Ani ne. Práce ve firmě je hodně inovativní. Pořád musíte něco vymýšlet a něco zkoušet, v tom se fyzikálnímu výzkumu podobá. Ale ve fyzice, když se něco podaří, tak potom musím napsat, diskutovat s recenzenty, předsvědčovat je, a taky trávit čas psaním grantových žádostí a grantových výkazů. Ke konci nám to zabíralo přes polovinu času.

V podnikatelské sféře je všechno jednodušší. Uděláš výrobek, nabídneš ho, prodáš, okamžitá odezva.

Během těch let proběhlo několik bodů, kdy společnost Optaglio přinesla zásadní inovace.

Zpočátku jsme se především snažili dotáhnout technologii do stavu, aby byla plně funkční. To nebylo jednoduché už proto, že lisované hologramy byly tehdy novinkou i ve světovém měřítku. Vyráběly se stěží pět let, a celkově ta technologie nebyla moc „vychytaná.“ Ani stroje, ani materiály, do kterých se lisovalo. I my jsme se toho museli hodně učit – mastering, galvaniku, lisování, vysekávání.

Když s něčím začínáte, snažíte se vyrovnat těm nejlepším v oboru. Ale od určitého momentu  to už není správný přístup. Když se někoho snažím dohánět, budu pořád ten vzadu. Pokud se chci dostat do čela, musím se zaměřit na něco, co v té chvíli nikdo nedělá. A několikrát se nám to opravdu povedlo. Začali jsme s hologramy vyráběnými cestou elektronové litografie v době, kdy to ještě nikdo neuměl. Potom jsme přišli s unikátními vizuálními efekty. Potom mikrohologramy a OVMesh, což je technologie pro dokonalou integraci hologramu do polykarbonátové karty.

Výrazné inovace ale mají i stinnou stránku. Představují zátěž pro obchodníky. Obchodníci nejraději prodávají to, co už je na trhu známé. Přesto přinesly nejvíc peněz ty nové věci. Kdybychom zůstali u standardních výrobků, jaké dělají i ostatní, čelilil bychom obrovské konkurenci a tlaku na cenu.

Nicméně inovovali i ostatní. Jak se liší dnešní hologramy od tehdejších?

Když jsme začínali, vyráběly se hologramy výhradně optickou cestou. Buď byl využit analogový zápis, kdy paprsek postupně projezdí celou plochu, nebo dot matrix, což je taková polodigitální technologie, při které se zapisují malé plošky, ze kterých se pak poskládá hologram. Dnes už se všechno zapisuje přímo paprskem, optickým nebo elektronovým. I technologie dot matrix se posunula, takže je dnes mnohem podobnější optickému litografu.

Znamená to, že padělání takových hologramů je obtížnější?

Mnohem obtížnější. Technické vybavení, které k tomu potřebujete, je tak drahé, že ten, kdo si ho může pořídit, ten si nepotřebuje vydělávat falšováním dokladů.

Téměř každý výrobce tvrdí, že jeho hologramy se nedají padělat. Jak ale poznat skutečnou odolnost? Kdybyste kupoval hologram vy, podle čeho byste se rozhodl?

Zjistil bych, jestli ten hologram obsahuje nějaký výrazný prvek, jaký se nedá vyrobit žádnou cestou.

Před lety jsme třeba dodávali hologramy pro české dálniční známky. V tom hologramu jsme aplikovali efekt, kterému říkáme achro. Jde o to, že v hologramu je umístěn matný plastický iluzní objekt. A skutečně nebyl zaznamenán žádný pokus o padělek. Ukázalo se, že ten efekt dokáže padělatele odrazit. Poté zakázku dostala jiná firma, ta použila „standardní“ hologram s jednoduchým efektem a rok co rok se objevují padělky.

Jakým směrem půjde další vývoj?

Myslím, že vývoj spěje k personalizaci hologramů. Zákazníci budou chtít, aby každý jednotlivý kus byl jiný než ostatní.

Dnes jsou hologramy vyráběny tiskařskou technologií. To je levné a výrobní technologie už je perfektně zvládnutá. Jenže se může stát, že část vyrobených hologramů se ztratí a je zneužita.

I když je proces dobře zabezpečený, určité riziko existuje. A vy nedokážete rozeznat odcizený hologram od ostatních. Kdyby byl každý kus jedinečný a bylo by možné jej sledovat od výroby až k aplikaci dokladu, byl byl celý proces podstatně bezpečnější.

Chystáte nějakou další průlomovou inovaci?

Nějaké nápady máme rozpracované, ale nechci o nich ještě mluvit.


Z historie společnosti Optaglio:

1994 – založení

1998 – výroba hologramů cestou elektronové litografie

2000 – zahájení výroby mikrohologramů

2010 – zahájena masová výroba produktů OVMesh umožňujících dokonalou integraci hologramů do polykarbonátových karet

2015 – zahájení provozu technologického a výzkumného centra v Lochovicích

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s