Možná si vzpomínáte na scénu ze Saroyanovy novely Tracyho tygr, kdy hrdina přijde za majitelem velkoobchodu s kávou a oznamuje mu své rozhodnutí stát se ochutnavačem. Panu majiteli je mladý muž sympatický, vnímá v něm potenciál, ale jeho firma už ochutnavače má. Chvíli uvažuje o tom, že zřídí další ochutnavačské místo, ale nakonec myšlenku zavrhne.
Když se podíváte na kariérovou stránku webu společnosti Optaglio, napočítáte tam čtyři desítky pozic. Od generálního ředitel přes asistentku, technologa a obchodníka až po dělníka a skladníka. Volné je vlastně každé místo. To neznamená, že by ve firmě došlo k nějaké havárii a bylo zapotřebí nahradit desítky lidí. Konec konců, případy úplné organizační obnovy se přece řeší častěji tak, že je najat výkonný ředitel a ten pak teprve nabírá další lidi. A konec konců, Optaglio úspěšně vynalézá, prodává, realizuje a spolehlivě dodává, takže je zřejmé, že klíčové pozice už kvalitně obsazeny jsou.
Dlouhý seznam pozice lze číst spíš jako něco ve smyslu „A co bys chtěl dělat ty?“ „Najdeš se na tomto seznamu?“ „Nevytvoříš si raději úplně jinou pozici?“ Možnosti pochopitelně nejsou úplně neomezené. Ochutnávače kávy ani nemocničního klauna Optaglio využít nedokáže. Vždy musí někdo z nadřízených potvrdit, že to, čemu se chce nový kolega věnovat, budde pro firmu užitečné.
Ale i tak to může být pro zaměstnance zhmotněný sen. Dokonce i když zakládáte vlastní firmu, zpravidla si nemůžete příliš vybírat, čemu se budete věnovat a čemu nikoliv. V Optagliu si svou pracovní náplň můžete složit.
Jenže ono to má taky druhou stránku. Občas se stane, že zaměstnanec pracuje na určité pozici a není to ono. Může se stát, že jiném momentálně běžícím projektu nutně potřebují posilu. Ale někdy zaměstnanec také slyší: Tak si najdi jinou smysluplnou náplň práce. Pro někoho to je úplně skvělá příležitost, má už vyzkoušeno, co mu nešlo a co ho naopak bavilo, a podle toho roli vyladit. Jenže jsou taky lidé, kterým takový režim nesvědčí. Třeba ti s výraznou korporátní zkušeností, zvyklí na systematizované pozice, předdefinované popisy práce a detailně popsané procesy. Bylo to tak pohodlné. Co najednou se s takovou spoustou svobody?
Přečtěte si také:
- Optimalizace na vlastní rozvoj nebo na firemní procesy?
- Proč Optaglio nevypisuje konkurzy na konkrétní pozice
- Proč může Optaglio nabízet “Přijmeme každého zajímavého kandidáta”
- Proč Optaglio preferuje zaměstnance bez korporátní zkušenosti
- Proč budujeme svět Optaglio uprostřed přírody
Nechcete si zřídit jednu pobočku na východní straně Prahy? 🙂 Hned byste mě nalákali. Ale jako člověka dávajícího přednost hromadné dopravě jste pro mě opravdu těžko dosažitelní.
LikeLike
Máme firemní autobus, který lidi ráno nabere v Praze a večer zase doveze nazpět.
LikeLike
Toho jsem si nevšiml, výborně se snažíte. Z Prahy to vašemu autobusu trvá jak dlouho? A odkud jezdí?
LikeLike
Od metra Stodůlky. Cesta trvá cca 30 minut. Je to dobré i proti přesčasům. Když vám jede nazpátek autobus, žádný šéf vás nemůže držet v práci déle. 🙂
LikeLike
A když to je pro mě na stodůlky jen podle Idosu (plus nějaká cesta) hodinu, tak už to je docela za hranicí rozumných možností. Minimálně 3 hodiny denně na cestě nejsou málo.
Škoda, třeba časem budete mít pobočku na východě Prahy.
LikeLike