Před třemi lety nastupoval jako čerstvý absolvent na místo operátora výrobní linky. Dnes je samostatným laborantem, studuje dálkově vysokou školu a má našlápnuto na ještě lepší pracovní pozici.
Úspěch Rudolfa Dubského ve firmě OPTAGLIO je dobrou ukázkou toho, že slova jako „kariérový postup“ nejsou rezervována absolventům prestižních škol v korporacích. Pokaždé je ale třeba splnit dvě podmínky. Dostat dobrou příležitost (což je do určité míry i záležitostí náhody) a chytit tu příležitost za pačesy (což otázkou náhody vůbec není).
Do montovny nebo špičkového technologického centra?
Rudolf Dubský dokončil strojní průmyslovku a poté obory management a řízení kvality na vyšší odborné škole. Hledal si práci, ale navzdory tomu, jak firmy naříkají nad nedostatkem techniků, nebyly na příbramsku jiné možnosti než operátor k pásu za mizerné peníze nebo do trojsměnného provozu. Že při tom nevyužijete kvalifikaci? Nastupte a časem se uvidí. Možná. Ruda tedy váhal, a potom si na internetu všiml, že nabírá i OPTAGLIO, které tou dobou otevíralo v Lochovicích nový areál nadupaný nejmodernějšími technologiemi, jaké jsou v Evropě k vidění.
Mladý muž zjistil, že to do Lochovic nemá až tak daleko, ale hlavně si všimnul, že se nejedná o další obrábění součástek do nějakého německého stroje, ale že se tu děje něco opravdu zajímavého. Technologie a produkty, jaké nemá nikdo jiný na světě a které se v Lochovicích i vyvíjejí. A že OPTAGLIO je firma natolik malá, aby tu zaměstnanec nebyl jen kolečkem ve stroji, ale aby měl příležitost být přímo v centru dění.
Až potud to bylo o příležitosti. Nemůžete ovlivnit, jestli OPTAGLIO bude zrovna ve vašem regionu a jestli tam pro vás bude místo. Ale druhá věc je se té příležitosti chopit. Jako to udělal Rudolf Dubský.
Chvála zvědavosti
I on začal jako operátor. To si ale nepředstavujte jako sezení u pásu nebo upínání polotovarů do obráběcího centra. „Ta práce byla od začátku hodně zajímavá, i když to bylo dost těžké,“ vzpomíná. Výroba mikrohologramů totiž v něčem připomíná vyvolávání fotografií za starých časů, jenže je mnohem náročnější. Složitější postupy, více zařízení, více různých chemikálií, nic se nesmí poplést.
Zjednodušeně můžeme postup popsat asi takto. Do výroby přijde fólie s naneseným fotoresistem, kterou je třeba nasvítit, vyvolat, máčet v galvanizační lázni, kde narostou mikrohologramy, stáhnout je z fólie, osušit, zabalit… a mezitím řada mezikroků, které nezmiňujeme. Na konci procesu je hromada nepatrných zrníček kovového prachu (nejmenší měří 40 mikrometrů), které mají všechny stejný tvar a na povrchu každého najdete hologram.
Není divu, že se Ruda na začátku cítil trochu nejistý. Ale rychle si zvykl, po pár měsících zvládal postup suverénně a začal se o výrobu zajímat hlouběji. Proč takhle? Proč to nejde jinak? Jak se to váže na jiné technologie? Co ještě jiného se ve firmě dělá? To je přesně ten moment, kdy v korporaci narazíte na bariéru – procesy jsou takové, vymezení rolí takové, uhnout se nesmí a ještě tě zahltíme papírováním. Jenže ve firmě o několika desítkách zaměstnanců je pořád něco v pohybu, pořád se něco řeší a jakákoliv iniciativa je tudíž vítaná. Takže Rudolf Dubský brzy dostal na starost i péči o bezpečnostní a nebezpečný odpad v celé budově. To znamená dohlížet na to, že se všechno správně roztřídí do pytlů a že každý pytel bude bezchybně zvážen a popsán.
I na tu vysokou nakonec došlo
Opět nějaká práce navíc, opět se musel něco učit, ale opět si rychle poradil. Takže další rozšíření působnosti, tentokrát pravidelná péče o dva kompresory, které se v budově nacházejí. A když nebyla zakázka na mikrohologramy, zapojil se do práce na projektech OVMesh, což je speciální technologie pro zabudování hologramu dovnitř polykarbonátové karty.
Pro někoho, kdo si chodí jen pro peníze, by to nejspíš byla nuda. Pořád se musí pracovat a pořád se dělají nějaké složité technické věci. Ale pro mladého muže, kterého baví stroje a technika, je to k nezaplacení.
Další zlom přišel na začátku letošního roku. Rudolf Dubský byl jmenován laborantem. To znamená, že už na něj nedohlíží žádný technolog, ale je samostatně odpovědný za proces galvanické lázně, všechno co s ním souvisí a další postupy – máčení, nanášení, doplňování, výroba demineralizované vody a mnoho dalšího.
Jestli nelituje, že místo toho všeho nešel studovat? Proč by měl. Mezitím se totiž zapsal na plzeňskou Strojní fakultu a už je v druhém ročníku.
Co myslíte? Dotáhne to v životě dál ten, kdo prošel takovou životní školou nebo někdo, kdo šel rovnou ze střední na vysokou a potom nastoupil do obrovského gigantu, kde bude dalších 10 let soustavně vymýšlet vylepšení detailu jedné součástky?
BLOG společnosti OPTAGLIO 