Pět důvodů, proč potřebujeme (a budeme potřebovat) fyzické doklady a dokumenty

Když se člověk zabývá tím, že opatřuje nejrůznější dokumenty takovými prvky, aby je nebylo možné padělat a aby se mohl každý uživatel okamžitě ujistit o jejich pravosti, narazí občas na celkem logickou námitku. Nejedná se o zanikající odvětví? Nebude tomu už brzy tak, že nebudou existovat žádné fyzické dokumenty a všechno bude obsaženo v informačních systémech?

Pro nás ve společnosti OPTAGLIO by to znamenalo, že své technologie a dovednosti prostě zaměříme na jiné oblasti, zejména ochranu technických komponent a spotřebního zboží proti padělání nebo třeba automobilů proti krádežím. Ale je to příležitost vypořádat se s názorem, za kterým je filmová představa světa, kde si lidé nemusí hlídat žádné průkazky, kupóny ani peníze. Občas nějaké čidlo načte hlas nebo oční duhovku, v počítačových systémech cosi zachrochtá a to je celé. Dveře se otevřou, smlouva bude schválena, správná částka peněz bude převedena. Všechno pohádkově dokonalé a jednoduché.

Mohli bychom kontrovat protinámitkou, že zájem o ochranu fyzických dokumentů spíš stoupá. Ale otázka vyžaduje mnohem zásadnější odpověď. Protože život bez takových dokladů, které můžeme držet v ruce, by moc nefungoval. A kdyby jakž takž fungoval, tak by se nám v něm žilo hodně špatně.

• Uživatelé chtějí něco držet v ruce – doklad, dokument, platební kartu, papírové peníze atd. Asi existuje skupina technologických fandů, které uspokojí ikonka na obrazovce chytrého mobilu, ale většina taková není. Čím je záležitost důležitější, tím spíš se potřebujeme něčeho dotýkat.
• I kdyby se podařilo většinu lidí „převychovat“, pořád tu budou speciální skupiny. Třeba senioři. Stačí připomenout relativně nedávný debakl pokusu rozdat důchodcům platební karty a posílat všechny důchody na účet. Myslíte, že by fungovalo rozdat jim místo karet nějaká hesla, virtuální karty v chytrých mobilech apod.?
• Pak tu jsou skupiny, které by třeba byly ochotné do čistě elektronického světa vstoupit, ale byly by v něm příliš zranitelné. Relativně mladý člověk s výkonným mozkem si to nemusí uvědomovat, ale v čistě elektronickém světě potřebujete mnohem vyšší schopnosti abstraktivního myšlení. Když platíte tak, že na stůl vysázíte tisícovky, je to úplně jiné, než když někam přiložíte palec a nějaká suma přejde z účtu na účet. Když člověk předkládá občanku k ověření a potom cosi podepisuje, je to úplně jiné než, když zadá PIN a na obrazovce něco zabliká. V čistě elektronickém světě by byly celé další skupiny lidí totálně bezmocné vůči různým „šmejdům.“
• Bezpečnost. Každý expert na informační bezpečnost vám potvrdí, že spoléhat výhradně na biometrické údaje (otisk palce, hlas, duhovka apod.) je ožehavé. Když se hackerům občas podaří ukrást čísla karet, je to nepříjemné, ale pořád je možné karty zneplatnit a vystavit jiné. Ale pokud by se dostali třeba k databázi otisků prstů, budete uživatelům vyměňovat ruce?
• A nakonec dostupnost informačních systémů. Pokud by neexistoval fyzický doklad, znamenalo by to, že v případě útoku na systém včetně vymazání záloh, už nikdy nedokážete, že vy jste vy, resp. že každý může tvrdit, že je vaší osobou a že mu tudíž např. náleží váš majetek.

Proti tomu stojí pohodlí. Je tedy logické,  že přibývá projektů založených na načítání biometrických údajů. A není divné, že se objevují i pokusy založit ověřování identity čistě na nich. Nikdy však nebude možné spoléhat výhradně na ně. Což je dobře. Nebo by se vám líbila budoucnost, kdy nebudete mít ani občanský průkaz ani rodný list a kdy případná chyba ve vládní databázi bude znamenat, že prostě zmizíte ze světa (včetně důchodu, majetku, zdravotního pojištění atd.)?